Demokracie.krumlov.cz
.. respektive její archiv
  Další odkazy:     Zpravodaj     Celá diskuse souhrnně  
Úvod
Zpravodaj
Celá diskuse
+ Volby 2006
+ Volby 2002












Zobrazení příspěvku:

Téma: News_500
Autor: vait Datum: 20:52 01.10.2013 Na téma: Nezatřízeno
Text: DÍL PRVNÍ Narodil jsem se roku 1632 v Yorku. Jsem z dobré rodiny, ale můj otec nebyl Angličan. Přišel sem z Brém, usadil se nejdříve v Hullu, a když nabyl jmění obchodem, vzdal se svého zaměstnání a odstěhoval se do Yorku, kde se oženil. Matka též pocházela z dobré rodiny Robinsonů. Podle ní jsem se nazýval Robinson Kreutznaer, což Angličané podle svého zvyku překroutili tak, že se konečně i příslušníci naší rodiny podepisovali příjmením Crusoe. Tak mne vždy také nazývali všichni moji příbuzní a známí.

Narodil jsem se jako třetí syn rodiny a podle tehdejších obyčejů nikdo mě nenutil, abych se naučil některému řemeslu anebo obchodu. Žije v nečinnosti, oddával jsem se od mládí snění a myšlenkám na toulavý život v cizích zemích. Můj starý otec se staral o mé vzdělání a poskytl mi tolik vědění, kolik ho lze nabýti ve venkovské škole a domácí výchovou. Potom si přál, abych studoval práva. Ale mne mohly uspokojiti jenom plavby na moři, a tyto dobrodružné sklony mne zavedly proti otcově vůli, proti jeho rozkazům, přes matčino přemlouvání a rady přátel osudovou cestou do života, v němž jsem mnoho let nenalezl nic jiného než utrpení a bídu.

Můj moudrý a důstojný otec mi dával vážné a dobře míněné rady, rozmlouvaje mi pošetilé úmysly. Jednou ráno mě zavolal k sobě do pokoje, z něhož nemohl pro silný záchvat dny vyjíti, a rozebíral se mnou horlivě cíle mých tužeb. Domlouval mi vážně a nesmírně laskavě, abych lehkomyslně nehledal protivenství, jichž mne sama příroda a životní podmínky, v nichž jsem se narodil, ušetřily. Není třeba, abych si vlastnoruční prací vydělával na chléb: otec sám mi nabídl, že mne dostatečně zaopatří a uvede do měšťanských vrstev společnosti. To se mu zdálo velmi výhodné a ujišťoval mě, že mohu žíti pohodlný a šťastný život. Upadnu-li do těžkostí a neštěstí, stane se tak jedině mou vinou, mou vlastní chybou, neboť otec splnil svou povinnost a varoval mě před počínáním, které mi ublíží, jak se brzy sám přesvědčím. Sliboval mi, že pro mne učiní vše, zůstanu-li doma a zachovám-li se podle jeho rady. Nepovzbudí mě k odchodu, poněvadž nemíní přispět k mému neštěstí, a konečně mi řekl, abych si vzal příklad z osudu svého staršího bratra. Tomu také upřímně radil, aby se neúčastnil války v Holandsku, ale chlapec neposlechl a padl v boji vinou své mladistvé horlivosti. Potom mi ještě slíbil, že se za mne nepřestane modlit, leč přesto myslí, že jeho modlitby budou marné, poněvadž Bůh nepožehná mým krokům, učiním-li pošetilý čin. Jednoho dne, až nenaleznu nikoho, kdo by mne zachránil anebo mi pomohl, vzpomenu si na jeho rady a budu míti dosti času přemýšleti o nich.

Tato rozmluva se mne velmi dotkla a umínil jsem si, že zanechám všeho snění o toulkách cizinou a usadím se doma, abych vyhověl otcovu přání. Za několik dní jsem, bohužel, zapomněl na svá dobrá předsevzetí, ale poněvadž jsem se obával otcových výtek a domluv, rozhodl jsem se po několika týdnech, že prchnu tajně z domova. Nejednal jsem tak bláhově, jak mi v prvním zanícení radila má mladistvá pošetilost. Šel jsem k mamince ve chvíli, kdy se zdála nejpřístupnější mým prosbám, a přiznal se jí, že hořím touhou poznati vzdálené kraje a cizí země. Má láska k nim je tak prudká, že mi nikdy nedovolí dokončiti jakoukoli jinou práci, kterou začnu, a proto by můj otec jednal rozumněji, kdyby mi dovolil odejíti dobrovolně a nenutil mě k útěku proti jeho vůli. Dokončil jsem již osmnáctý rok a na učení v obchodě jest již příliš pozdě. Ani práva již nemohu studovati pro příliš pokročilý věk a nadto vím určitě, že uteču a vydám se na moře dříve, než cokoli dokončím. Poprosil jsem maminku, aby se za mne přimluvila. Spokojím se s jedinou cestou a nebude-li se mi líbit, zůstanu, jakmile se vrátím, už doma. Pak zdvojnásobím své úsilí a slibuji, že velkou pílí a přičinlivostí nahradím ztracený čas.

Matka se zlobila a řekla mi ihned, že jakýkoli hovor s otcem je zbytečný. Tatínek ví sám dobře, co mi prospívá, a nedovolí, abych udělal něco, co mi může škodit. Potom se divila, jak mohu na takovou věc pomýšlet po nedávné rozmluvě s otcem a po jeho laskavých a milých slovech? Inu, komu není rady, tomu není pomoci! Odepřela rozhodne dopomáhat mi k záhubě a nechtěla, abych jí jednou mohl vyčísti, že mě podporovala proti otcově vůli.

Řekla také, že se nepokusí otce přemluviti, ale jak jsem se později dověděl, pověděla mu vše, co jsme spolu hovořili. Otec projevil zájem o mé záměry, ale povzdechl si a řekl prý: „Ten chlapec by mohl býti šťasten, kdyby zůstal doma, ale jakmile odejde do ciziny, bude tak nešťasten jako málokdo! Ne, nemohu mu to dovolit."

Uplynul téměř rok, než jsem se poněkud osvobodil, ale v té době jsem odmítal všechny snahy rodičů připoutati mne k jakékoli jiné práci. Často jsem se s nimi přel proto, že tak rozhodně zamítali všechno, k čemu mě hnala má náklonnost.

Jednoho dne jsem byl v Hullu. Jel jsem tam náhodou a neměl jsem toho dne ani chuť utéci. Náhodou však jsem potkal přítele, který plul na lodi svého otce do Londýna a navrhoval mi, abych jel s nimi. Sváděl mne vyhlídkou na to, že mne cesta nebude nic státi. To rozhodlo. Neptal jsem se ani otce ani matky, nic jsem jim nevzkázal, doufaje, že se dovědí, kam jsem odcestoval, a nepřemýšlel jsem ani o následcích. V zlém okamžiku prvního září roku 1651 vkročil jsem na palubu lodi, plující do Londýna.

Nikdy nezačínala protivenství mladého dobrodruha dříve a netrvala déle než moje. Sotvaže loď vyplula z ústí Humberu, zadul prudký vítr, vzdouval vysoké vlny a vzbouřil moře nejhroznějším způsobem. Poněvadž jsem nikdy předtím nebyl na moři, roznemohl jsem se mořskou nemocí a také duševně jsem trpěl nevýslovně. Nyní jsem přemýšlel vážně o svém činu a říkal si, že mne Bůh trestá spravedlivě proto, že jsem tak hanebně utekl z rodičovského domu a od svých povinností.

Kormidelník a několik vnímavějších námořníků nabyli jistoty, že všichni zemřeme; proto klekli na palubu a hlasitě se modlili.

Hluboko uprostřed černé noci vykřikl náhle námořník, prohlížející podpalubí, že loď má trhlinu a čtyři stopy vody v trupu. Všichni jsme se vrhli dolů, ale když jsem slyšel rozkaz „K pumpám!", zastavilo se mi srdce, jako by na ně byla sáhla mrazivá ruka smrti. Padl jsem na podlahu před lůžkem, na němž jsem do té chvíle seděl. Muži běžící kolem vráželi do mne a křičeli: „Doposud jsi nebyl k ničemu! Jdi aspoň teď pumpovat jako ostatní!"

Při této práci zahlédl kapitán několik lehkých uhelných lodí, které musily vyplouti na moře, poněvadž nemohly přečkati bouři na kotvách. Když se k nám blížily, nařídil vypáliti ránu z děla na znamení, že jim hrozí nebezpečí. Nevěděl jsem, co tato rána znamená a v prvním okamžiku jsem se domníval, že loď praskla a omdlel jsem. To se stalo ve chvíli, kdy každý myslil na svůj vlastní život a proto si mne nikdo nevšímal. Odstrčili mne pouze, domnívajíce se, že jsem zemřel a jiný muž zaujal mé místo u pumpy. Vzpamatoval jsem se teprve za půl hodiny.

Pracovali jsme vytrvale, ale voda v lodi ustavičně stoupala. K ránu jsme viděli, že pracujeme marně a že se loď potopí, ačkoli bouře poněkud povolila. Pohroma se blížila tak rychle, že jsme nemohli doplouti ani do vnitřního přístavu. Kapitán se rozhodl přivolati pomoc střelbou z děl, a opravdu, lehká loď, kotvící nedaleko nás, poslala záchranný člun. Veslaři se vydávali největšímu nebezpečí, neboť loďka se na neklidném moři nemohla ani přiblížiti k lodnímu boku. Po velké námaze posádky člunu se nám podařilo hoditi jim se zádi lano s bojí na konci. Veslaři se ho zmocnili a přiručkovali po něm i s člunem až pod naši zad. Potom jsme naskákali k nim.

Lehký člun se houpal na vlnách tak divoce, že jsme se vzdali naděje doplouti na jejich loď. Shodli jsme se tedy, že ponecháme člun na pospas větru a proudům a vynasnažíme se toliko říditi jej kormidlem ke břehu. Náš kapitán se zavázal nahraditi všechnu škodu, jestliže se člun roztříští. Vítr a vlastní úsilí zahnalo nás za svítání daleko na sever až k Winterton–Nessu. Mužstvo pracovalo usilovně, abychom se dostali na břeh, který jsme zahlédli, kdykoli se člun vyhoupl na hřbet vlny. Zároveň jsme uzřeli davy lidí, pobíhajících na břehu a zřejmě ochotných přispěti nám, jakmile se jen trochu přiblížíme.

My však pluli nesmírně pomalu proti vlnám a teprve za wintertonským majákem jsme se dostali na břeh, který tu tvoří zátočinu a ustupuje na východ ke Cromeru. Zde jsme se po vyčerpávající práci u vesel dostali na mělčinu a konečně na břeh. Vraceli jsme se pěšky do Yarmouthu, kde nás obyvatelstvo přijalo náramně laskavě. Městští úředníci nám opatřili pěkné příbytky a kupci i majitelé lodí nám darovali značnou peněžní částku, abychom mohli nakoupit potravin a vrátit se do Londýna, do Hullu anebo kam kdo chce.

Kdyby mne nyní můj zdravý rozum byl přiměl k návratu do Hullu, mohl jsem býti doma šťasten a můj drahý otec by mne byl jistě přijal s otevřenou náručí. Snad by byl také zabil tučné tele, jak čteme ve Starém Zákoně. Slyšel jisté, že loď, na které jsem plul, ztroskotala, ale nevěděl, zdali jsem neutonul.

Otřásl jsem se po těchto nebezpečích a můj zlý osud mne hnal tvrdošíjně dále po zvolené stezce. Nemohl jsem odolati své touze. Rozum mne hlasité varoval a radil mi, abych se vrátil domů, ale daleké kraje volaly mnohem neodbytněji. Nevím, jak to vysvětliti. Snad nás jakási tajemná řídící síla žene ustavičně vpřed, přes překážky a do záhuby, do níž se pak vrháme se zavřenýma očima, i když ji jasně vidíme před sebou.

Kapitánův syn, přítel, který mi po prvé uměl dodati tolik odvahy, poklesl nyní hlouběji na mysli než já. Asi třetího nebo čtvrtého dne po našem návratu do Yarmouthu přišel ke mně – neboť jsme každý bydlil jinde – a ptal se mne náramně změklým hlasem, jak se mi daří. Tvářil se smutně a neustále klopil hlavu. Vypravoval svému otci kdo jsem a že jsem tuto plavbu podnikl pouze na zkoušku, abych se dostal do ciziny.

Jeho otec, jenž přišel s ním, naklonil se ke mně a pravil stejně vážně jako starostlivě: „Mladý muži, neměl byste již vstupovati na loď, abyste plul po moři. Příhody, které jste s námi prožil, pokládejte za jasné a viditelné výstrahy před mořeplaveckým povoláním. Nemáte se státi námořníkem. Tuším, mladý muži, že vás na všech vašich námořních cestách bude doprovázeti jenom zklamání, neúspěch a protivenství. A to tak dlouho, dokud se nesplní předpověď vašeho otce."

Odpověděl jsem mu jenom to, co žádala slušnost, načež jsme se rozloučili. Nevím, kam šel, a od té doby jsem ho již nikdy nespatřil.

Měl jsem v kapse trochu peněz a odcestoval jsem po souši do Londýna. Cestou i za pobytu v Londýně jsem vybojoval těžký vnitřní boj o způsob života v budoucnosti. Mám se vrátit k otci anebo se mám vydati na moře? Pokud šlo o návrat k rodičům, stud potlačoval každé ušlechtilejší hnutí mysli. Představoval jsem si výsměch sousedů. Nesměl bych se ani na ulici ukázat a otec i matka by se mi zajisté vysmáli také – i když by to neučinili zjevně. Od té doby jsem si často všiml, že se lidé nestydí za hřích, ale za lítost a pokání.

Můj boj o budoucnost netrval dlouho. Lehkomyslným lidem nastraží osud vždy před rozhodnými kroky léčku, ale já jsem propadl své náruživosti bez léčky. V Londýně jsem se stýkal se znamenitou společností moudrých a zkušených mužů, z nichž jeden, kapitán lodí, obstarávajících pravidelné obchodní spojení s Guineou, si mne neobyčejně oblíbil pro mé příjemné a na tehdejší dobu velmi pokrokové názory a rozhovory. Slyšel ode mne o mém zaujetí pro daleké cesty a kraje a nabídl mi, abych se zdarma plavil s ním na jeho lodi, neboť se chystal právě na novou cestu do střední Afriky. Přál si, abych byl jeho spolustolovníkem a společníkem. Kdybych chtěl vzíti nějaké vlastní zboží na palubu, poskytne mi všechny výhody a snad mne úspěch povzbudí.

Přijal jsem nabídku tohoto poctivého kapitána a spřátelil se s ním důvěrně. Vezl jsem s sebou asi za čtyřicet liber hraček a tretek podle kapitánovy rady a zásluhou jeho nezištné poctivosti se mi podařilo rozmnožiti tyto peníze. Zmíněných čtyřicet liber jsem sehnal s pomocí příbuzných a přátel, s kterými jsem si nepřestal dopisovati a již pravděpodobně přiměli také mého otce anebo mou matku, aby mi přispěli v prvním podniku.

Mohu říci, že ze všech cest, které jsem vykonal, na této jediné jsem měl štěstí ve všem a to také jen zásluhou přítelovy ochoty a dobrosrdečnosti. On mne též vyučoval matematice, naučil mne navigačnímu umění a plavebním předpisům, vedení lodních účtů a zápisů, ba i praktickému námořnictví, slovem všemu, co námořník musí vědět. Vyučoval mne rád, ale je třeba říci že také mně působilo toto učení velkou radost.

Má první obchodní cesta mi vynesla pět liber a devět uncí zlatého prachu, který jsem po návratu do Londýna prodal za tři sta liber šterlinků, což byl můj čistý zisk. Tento zdařilý podnik však mi naplnil hlavu nejctižádostivějšími sny a plány, které, jak se brzy dovíte, později zavinily mou zkázu.

Nicméně ani tato krásná cesta se neobešla bez nehod. Brzy po vyplutí mne zachvátila mořská horečka a trpěl jsem jí většinu dní, neboť jsme pluli neustále v tropickém podnebí mezi rovníkem a čtrnáctým stupněm severní šířky.

Na mých osobních průkazech nyní stálo, že jsem guinejský obchodník, a proto jsem se vydal hned po smrti svého věrného přítele, jenž zemřel brzy po svém návratu v Londýně, na druhou cestu do Guineje. Plul jsem na téže lodi jako po prvé, ale kapitánem se zatím stal její někdejší první kormidelník. Na této nejnešťastnější cestě mého života jsem nevezl s sebou ani sto liber, neboť celých dvě stě liber, nabytých na první výpravě, uložil jsem do rukou vdovy po svém příteli. Ta byla stejně poctivá a spravedlivá jako on. Nyní mne stíhalo jedno protivenství za druhým. Hned cestou ke Kanárským ostrovům, přesněji při plavbě mezi nimi, nás napadli turečtí námořní lupiči ze Salehu. Pronásledovali nás s plnými plachtami. Také my jsme rozvinuli kdejakou třírožku i velkou plachtu, nabírajíce tolik větru, kolik stěžně vydržely, ale piráti nás přesto neustále doháněli. Za několik hodin jsme poznali, že nás určitě dostihnou, a proto jsme se připravovali k obraně. Měli jsme dvanáct děl, kdežto oni mohli pálit z osmnáctí.

Dohonili nás asi ve tři hodiny odpoledne, ale podceňujíce nás, otočili se přídou k našemu boku, místo aby pluli za nás a hleděli dostati naši záď do celé šíře své střelby. Využili jsme této chyby a vypálili všech osm děl pravé strany na jejich skoro bezbrannou přídu. Odpověděli chabě a toliko dvě stě pirátů shromážděných na palubě poslalo nám salvu malých ráží. Nezasáhli nikoho, ježto jsme se dobře kryli. Mezitím opravili svou plavební chybu a napadli nás znovu. Přes naši houževnatou obranu zahákovali se nám do levého boku a šedesát Turků se vrhlo na naši palubu. Ti se jali ihned rozebírati palubní zařízení a svinovat plachty. Přivítali jsme je ranami z pušek, mušket, bambitek, pikami, prachovkami a sekerami a zahnali je dvakrát zpátky na jejich loď. Za padlé piráty však nastupovali stále noví a noví a k večeru nás konečně přemohli. Měli jsme tři mrtvé, osm našich námořníků utrpělo těžká zranění a ostatní upadli do zajetí. Odvezli nás do maurského přístavu Salehu.

Nezacházeli se mnou tak hrozně, jak jsem se z počátku obával. Neodvlekli mne ani do vnitrozemí k svému šejkovi anebo sultánovi jako ostatní námořníky, nýbrž pirátský kapitán si mne vzal jako svou osobní kořist. Poněvadž jsem byl mlád a svěží, hodil jsem se mu a učinil ze mne svého otroka.

Odvlekl mne do svého domu a doufal jsem stále, že mne vezme na příští loupežnou cestu. Snad se naplní také jeho osud a některá španělská nebo portugalská loď učiní konec jeho zločinnému životu. Pak se zajisté dočkám svobody. Leč tato naděje se brzy rozplynula v dým jako tak mnoho jiných. Než se vydal na moře, nařídil mi, abych pečoval o jeho zahrádku a konal obvyklé otrocké práce v jeho domě. Když se za několik týdnů vrátil, musil jsem spáti na lodi v jeho kajutě a hlídati ji.

Od rána do večera jsem myslil jenom na útěk, ale nevymyslil jsem nic kloudného. Neznal jsem člověka, kterému bych se svěřil a jenž by mi chtěl pomoci. Dva roky jsem namáhal obrazotvornost, ale ani jednou se mi nenaskytla příležitost uskutečniti kterýkoli z pojatých záměrů. Marné pokusy a bezvýslednost snění mne velmi unavovaly a vzdával jsem se ponenáhlu vší naděje.

Než asi po dvou letech se přihodily věci, které mne vzpružily a donutily znovu přemýšleti o možnostech osvobození. Můj pán meškal doma déle než obyčejně a neposílal ani svou loď na lupičské výpravy. Říkalo se, že nemá dosti peněz. Jednou nebo dvakrát týdně brával lodní osmiveslici a jezdil lovit ryby. Vzal s sebou vždy mne a mladého Maresca, abychom veslovali a bavili jej. Ukázal jsem mu, jak dobře umím chytat na udici i do sítě a proto mne někdy posílal s jakýmsi svým příbuzným a s Marescem, abychom sami nalovili dostatek ryb pro domácnost i na prodej.

Jednou ráno jsme se vydali opět na lov. Nad pobřežím ležela tak hustá mlha, že jsme neviděli ani na břeh, ačkoli jsme se nevzdálili ani půl míle od pevniny. Vracejíce se s úlovkem, veslovali jsme podle svého přesvědčení ke břehu, ale země se nepřibližovala. Nevěděli jsme, kam plujeme. Strávili jsme celý den i celou příští noc na moři, a když se ráno rozednilo, shledali jsme, že jsme pluli stále podél pobřeží, od něhož jsme se nevzdálili ani na dvě míle. Vyhladovělí a vyčerpáni dostali jsme se proti prudkému větru, který vanul s pevniny, do jakési zátoky, kde jsme přistáli.

Pirát, jemuž jsem otročil, jednal po této výstražné příhodě opatrněji. Nepodnikali jsme rybářské výpravy bez kompasu a zásob a na dlouhém člunu z anglické lodi, kterou kdysi zajal, dal lodními tesaři postaviti pohodlnou kajutu, jakou vídáme na šalupách. Za kajutou pak byla plošinka pro kormidelníka. Předek lodi dal přikrýti a v takto získaném prostoru zřídil dílnu pro rychlé správky plachet.

S touto lodí plul často na lov, a nikdy beze mne. Jednou smluvil s několika významnými obyvateli města výlet po moři; snad chtěli loviti ryby, snad se mělo plouti jen pro zábavu. Tehdy jsme naložili do člunu značné zásoby potravin, a když mi je poslal, vzkázal zároveň, abych přinesl tři pušky, střelivo a prach z jeho kajuty na lodi. Chtěli asi stříleti pobřežní ptactvo a ryby.

Splnil jsem všechny rozkazy a čekal do příštího rána v čistě vymytém člunu, ozdobeném vlajkami a vybaveném vším, co sloužilo pohodlí jeho vzácných hostí. Ale ráno přišel sám na palubu a pravil, že hosté odložili výlet, poněvadž jsou zaneprázdněni obchodním jednáním. Mám prý vyplouti sám s mužem a chlapcem, kteří byli se mnou v člunu, a nachytati hodně ryb, ježto jeho přátelé přijdou k němu na večeři. Jakmile se vrátím z lovu, mám ryby odevzdati v kuchyni a dostaviti se k němu. Přisvědčil jsem ke všemu.

Ale v témže okamžiku se mi vyrojily v hlavě všechny mé dřívější plány na útěk. Konečně jsem měl dost velký člun, na němž jsem, aspoň v prvních hodinách, byl svým vlastním pánem! Jakmile náčelník pirátů odešel, připravoval jsem se nikoli na rybolov, nýbrž na útěk. Nevěděl jsem, kam popluji a nepřemýšlel jsem o tom. Říkal jsem si: Kamkoli, jen pryč z těchto míst!

Nejprve jsem vyzval mladého Maura, aby také pro nás přinesl trochu potravin na palubu; nemůžeme přece jísti z pánových zásob! Hoch přisvědčil a brzy přivlekl velký koš lodních sucharů a tři soudky s vodou. Všiml jsem si, kde stála pirátova bedna s nápoji, ukořistěnými pravděpodobně na některé anglické lodi, a zatím co Maur sháněl na břehu potravu pro nás, přenesl jsem ji z velké lodi do našeho člunu. Chlapec si mohl mysliti, že jsem ji přinesl na pánův rozkaz. Potom jsem přinesl ještě asi půl metrického centu včelího vosku, balík provazů, sekeru, pilu, kladivo a jiné předměty, které nám mohly prospěti, a konečně vosk na výrobu svíček. Vypluli jsme z přístavu. Posádka tvrze u vjezdu do rejdy nás znala, věděla, kam jedeme a proto si nás nevšímala. Asi míli před přístavem jsme svinuli plachty a zakotvili k lovu. Vítr dul od severoseverovýchodu a křížil poněkud můj záměr. Jižní vítr by mne byl zahnal k španělským břehům anebo alespň do Cadizu, ale konečně jsem si řekl: Nechť fouká jakýkoli vítr, odpluji z tohoto hrozného místa a všechno ostatní ponechám osudu.

Lovili jsme chvilku, ale nic jsme nechytili, neboť jsem vytahoval udice teprve tehdy, když se chycené ryby utrhly s háčků. Náhle jsem se zatvářil rozmrzele a pravil Maurovi: „Když nic nechytíme, posloužíme špatně našemu pánu. Musíme dále na moře."

Mladík netušil úklad a šel na přídu, aby rozvinul plachtu. Kormidloval jsem a zavedl člun o míli dále od břehů, kde jsem opět vyhodil kotvu a připravoval nářadí k lovu. Potom jsem šel na přídu, předstíraje, že tam mám cosi na práci, zastavil jsem se za ním a sklonil se k lanu. Než se hoch nadál, uchopil jsem ho za obě nohy a shodil jej s paluby do moře.

Vynořil se ihned, poněvadž uměl plovati jako korek, a křičel, abych ho vytáhl, slibuje, že se mnou půjde na konec světa. Ploval tak rychle za člunem, že by mne byl málem dohonil, ježto nastalo bezvětří a loďka se sunula velmi pomalu po hladině. Došel jsem do kabiny pro pušku a namířil na Maura. Pak jsem volal: „Nekřič a neublížím ti! Ploveš dobře, moře je klidné a snadno se dostaneš na břeh; jsou to jen dvě míle! Chci na svobodu, a jakmile se přiblížíš k člunu, vpálím ti kulku do hlavy!"

Po těchto slovech se obrátil a zamířil ke břehu. Nepochybuji, že doplul šťastně, neboť se vzdaloval jako ryba.

Byl bych si raději ponechal Maura na palubě než druhého chlapce, ale nemohl jsem mu důvěřovati. Když plul již daleko od nás, obrátil jsem se k hochovi, jenž se krčil u kormidla, a řekl mu: „Xury, když mi zachováš věrnost, učiním z tebe velikého muže, ale zapřisahám tě při Mohamedovi a při všech vousech otce prorokova, že tě také hodím do vody, jakmile se pokusíš mne zradit."

Chlapec se usmíval tak mile, že jsem k němu pojal ihned důvěru a pak mi přísahal neviňounce, že mě neoklame a půjde se mnou kamkoli chci.

Dokud jsem viděl hlavu plovoucího Maura nad hladinou, mířil jsem přímo do moře, po větru, aby myslil, že chci dosíci východu z úžiny. Ale akmile se večer setmělo, změnil jsem směr a zamířil na jihovýchod a potom k východu, abych se příliš nevzdaloval pobřeží. Dul krásný svěží vítr a moře se drobounce čeřilo. Plul jsem tak dobře, že jsme se příštího dne ke třetí hodině odpolední přiblížili zemi na místě vzdáleném nejméně dvě stě kilometrů od Salehu, což je za hranicemi říše marockého sultána anebo jiného zdejšího vládce. Břeh byl pustý a neviděl jsem na něm ani človíčka. Bál jsem se však Maurů a ještě větší hrůzu mi vnukala myšlenka, že jim opět padnu do rukou. Proto jsem nezastavil, nepřistál, nevystoupil na břeh, nýbrž plul celých pět dní bez odpočinku vytrvale a rychle dále. Pak se vítr obrátil a dul k jihu. Soudil jsem, že mi nic nehrozí, i kdyby mne pirát pronásledoval. Tento vítr ho donutí vrátiti se. Odvážil jsem se tedy přiraziti ke břehu a zakotvili jsme v ústí jakési říčky. Nevěděl jsem, jaká země je přede mnou, jací lidé tu žijí, neznal jsem ani zeměpisnou šířku, nevěděl jsem nic. Netoužil jsem však po setkání s lidmi. Zachtělo se mně jediné věci a tou byla čerstvá pitná voda! K říčce jsme připluli k večeru a za tmy jsme si chtěli prohlédnouti břehy a jejich sousedství, ale sotva se úplně setmělo, zaslechli jsme takový řev šelem, vytí a štěkání neznámých zvířat, že ubohý chlapec mřel bázní a prosil mne, abych nechodil na pevninu.

Xury se bál a já také, ale ještě více jsme se poděsili, když jsme poznali, že jakási velká šelma plove k naší šalupě. Neviděli jsme zvíře, ale slyšeli jsme je supěti a rozrážeti vodu. Soudil jsem, že je veliké a zuřivé a Xury dokonce tvrdil, že poznává lva. Nu budiž! Ubohý hoch mne prosil, abych vytáhl kotvu a vesloval dále od břehu, poněvadž nás ten netvor jistě nemůže dlouho pronásledovat.

Odmítl jsem, řka: „Ach ne, to neučiníme, ale pro jistotu přivážeme boji ke kotvě, abychom mohli utéci, kdyby bylo třeba." Sotva jsem to dořekl, vynořilo se z vody asi tři metry před člunem velké a docela neznámé zvíře. Běžel jsem do kajuty, vzal pušku, namířil a vystřelil na obludu. Ta se poděsila nebo byla raněna, obrátila se okamžitě a vracela se na břeh.

Rána z ručnice podrždila všechnu zvěř na březích a nyní se ozýval takový skřek, řev, troubení, vrčení a řev, že člověku přecházel sluch. Zde asi ještě nikdy nikdo nestřílel z pušky! Poznali jsme, že v noci nelze vystoupiti na břeh, a ráno uvidíme, co můžeme podniknout. V rukou divochů by se nám dařilo stejně jako v drápech tygrů a lvů a netoužili jsme ani po jednom, ani po druhém.

Toho dne nám došla pitná voda a na břeh jsme musili stůj co stůj. Běželo jen o to, kde je nejbližší pramen a nejjistější pobřeží. Xury se nabídl, že vyskočí s jedním džbánem na břeh a podívá se po vodě. Ptal jsem se ho, proč chce jít sám a chlapec mi odpověděl tak, že jsem ho od té chvíle miloval. Řekl mi: „Mne sežrat divoši a vy odplout dále."

Dal jsem mu lodní suchar a doušek vína z pánovy láhve a zavrtěl jsem hlavou: „Ne, ne, Xury! Oba půjdeme na břeh, a když přijdou černoši, zabijeme je a oni nesnědí ani tebe, ani mne." Potom jsme doveslovali těsně ke břehu a vybrodili se na souši, nesouce jenom zbraně a dva džbány na vodu.

Nechtěl jsem pustit člun s očí, neboť jsem se bál, že po proudu říčky připlují loďky domorodců a divoši nás zajmou, ale chlapec viděl asi míli od břehu nízký svah a utíkal k němu. Za chvilku se tryskem vracel, jako by ho pronásledovaly šelmy anebo divoši. Běžel jsem mu vstříc a za chvilku jsem zpozoroval, že mu cosi visí na rameni. Xury se smál a vypravoval mi, že se mu podařilo zabíti zvíře podobné pouštnímu zajíci a odevzdal mi úlovek. Také pitnou vodu nalezl v nedalekém prameni. Pochutnali jsme si na pečínce a všechny obavy s nás spadly, když mi hoch řekl, že daleko široko neviděl jediného divocha anebo dravce.

Mé osudy mě již jednou zavedly k tomuto pobřeží a věděl jsem, že Kanárské ostrovy i ostrovy Zeleného mysu neboli Capverdské leží nedaleko Afriky. Nyní však jsem neměl měřicích nástrojů, abych určil polohu místa, kde kotvíme, a kromě toho jsem ani nevěděl, na jaké zeměpisné šířce leží obě jmenované skupiny ostrovů, kde je mám hledati a jakým směrem plouti, abych je nalezl. Doufal jsem, že plavbou podle tohoto pobřeží dopluji konečně jednou do pásma, kam připlouvají Angličané na obchodních plavbách, že se s některou jejich lodí setkám a dopluji šťastně domů.

Jednou nebo dvakrát ve dne se mi zdálo, že vidím v dálce vrcholek ostrova Tenerify, Pic de Tenerifa. Možná, že to byl klam, ale snažil jsem se plouti za touto vidinou. Dvakrát jsem vyplul, a žel, dvakrát marně, poněvadž vítr dul silně proti nám a moře se příliš vzdouvalo, než abych se směl odvážiti s tak malým plavidlem na jeho vlny. Zanechal i sem tedy pokusů dosíci Kanárských ostrovů a plul jsem podél afrického pobřeží.

Přistáli jsme několikrát, abychom vystoupili na břeh a nabrali pitné vody, a tak jsme jednou ráno kotvili pod malým, ale značně vysokým skalním výběžkem. Nastával právě příliv a čekali jsme na vhodnou chvíli, kdy se nám podaří vystoupit na zemi. Xury měl bystřejší zrak než já a všímal si také více svého okolí. Najednou přišel ke mně a pošeptal mi, že bychom měli raději plouti dále od břehu; řekl: „Jen se podívejte pod tamto skalisko – a ukazoval rukou – vidíte tam ležet to velké zvíře? Myslím, že zrovna spí."

Podíval jsem se udaným směrem a opravdu, ve stínu holé vyvýšeninky spal ohromný lev. Pravil jsem žertem: „Xury, teď musíš na břeh a zabiješ to zvíře!"

Xury se na mne podíval očima rozšířenýma hrůzou a odpověděl: „Já zabíti? On mne sežrat na jedna ústa." – čímž zřejmě myslil, že jej polkne na jedno otevření tlamy.

Usmíval jsem se a požádal hocha, aby se ani nehnul. Pak jsem došel do kajuty pro tři pušky. Největší jsem nabil dvěma těžkými náboji a velkou dávkou prachu, druhou dvěma kuličkami prostřední velikosti a třetí pěti malými kulkami. Mířil jsem pečlivě největší puškou na hlavu zvířete, ale lev se choulil ke skalisku tak, že měl přední tlapy výše než čenich. Vypálil jsem přece, a jak jsem později zjistil, střela jej zasáhla nad kolenem a přerazila mu stehenní kost. Vyskočil, zařval, ale posadil se zase na bok, neboť raněná noha jej neunesla. Zavrčel, jako když v dálce hřmí, postavil se na tři nohy a zařval opět. Nečekal jsem, až nám uteče. Vida, že se pomalu vzdaluje, přiložil jsem druhou pušku k líci, stiskl spoušť a střela ho zasáhla tentokrát přesně do hlavy. Šelma učinila přemet, padla a zmítala se chvilku v smrtelné křeči. Měl jsem radost. Také Xury se vzpamatoval a chtěl, abych ho pustil na břeh.

„Jdi tedy!" odvětil jsem.

Hoch skočil do vody a plul ke břehu, svíraje v ruce nad vodou ručnici menší ráže. Když se přiblížil ke lvu, prostřelil mu z největší blízkosti hlavu, čímž jej rychle dobil.

Loveckou kořist jsme tedy měli, ale nasytit jsme se jí nemohli. Litoval jsem, že jsme promarnili tři náboje a tolik střeliva na tvora, který nám neposloužil. Xury však se zatvářil tajemně a prohlásil, že si kousek lva vezme pro štěstí. Vrátil se na palubu pro sekeru. Na otázku, proč chce sekeru, odpověděl: „Uříznout hlavu." Ohromnou hlavu samozřejmě se mu nepodařilo utít, ale jednu tlapu přece jen přinesl. Viděl jsem, jak je velká.

Potom, mi napadlo, že je škoda nechati na břehu kožišinu tak statného zvířete, zvláště když z ní můžeme míti užitek, a vydal jsem se s hochem na pobřeží, abychom zvíře stáhli. Podjali jsme se práce, která byla nad naše síly. Bez Xuryho bych se byl vrátil s nepořízenou, ale hoch pracoval znamenitě zkušenou rukou a já jsem mu jen neobratně pomáhal. Dřeli jsme se celý den v největším vedru, ale k večeru jsme se vraceli na palubu s ohromným balíkem kožišiny na zádech. Rozprostřel jsem ji na prknech, máčel slanou mořskou vodou a za dva dny uschla tak krásně, že jsem na ní rád lehával.

A zase uplynulo deset nebo dvanáct dní za neustálé a nepřerušené plavby k jihu. Zásoby nám docházely a musili jsme se uskrovňovati. Na břeh jsme z obav před dravci anebo nepřátelsky zaujatými lidmi vstupovali toliko, abychom se zásobili nejnutnější dávkou vody. Kdesi daleko na jihu před námi ústily do moře Gambie a Senegal, a tam někde, v oblasti Kapverdských ostrovů, jsem doufal v setkání s některou evropskou obchodní lodí. Jestliže ji tam nepotkáme, bude naše postavení beznadějné a stěží se zachráníme, ježto plavba k ostrovům obývaným divokými černochy může skončiti jenom naší smrtí. Opíral jsem všechny své naděje o skutečnost, že evropské lodi, plující do Guineje, Brazilie nebo Indie, plují kolem Kap de Verde anebo kolem Kanárských ostrovů, kde doplňovaly pitnou vodu a čerstvé maso. Vsadil jsem celé své štěstí na tuto jedinou kartu. Buď potkám loď, nebo zahyneme!

Vítr nás hnal neustále k jihu. Asi za deset dní se změnila tvářnost pobřeží a nám se zdálo, že tyto končiny jsou obydleny. Dvakrát nebo třikrát, když jsme se přiblížili k břehům, se nám zdálo, že vidíme hloučky černých postav hledících na nás, a jindy jsme jasně poznali zástup nahých domorodců.

Chtěl jsem přistáti a vystoupit na břeh, ale Xury mi radil k opatrnosti, řka: „Ne, nechodit, nechodit!" Přesto jsem kormidloval ke břehu, abych mohl hovořiti s domorodci, kteří běželi již značný kus cesty za člunem.

Viděli jsme, že nemají zbraní v rukou. Jen jeden mával dlouhou tyčí, o níž Xury tvrdil, že to je kopí. Prý je dovedou vrhati na velkou vzdálenost tak dobře, že zasahují neuvěřitelně přesně každý cíl. Nepřiblížili jsme se tedy tak, aby na nás dohodili, ale naznačili jsme jim posunky, že máme hlad.

Kynuli nám, abychom přirazili ke břehu a ukazovali, že přinesou pokrmy. Svinul jsem hořejšek plachty a zakotvil u břehu. Dva černoši utíkali ihned kamsi do vnitrozemí, a když se za malou půlhodinku vrátili, nesl každý pořádný kus sušeného masa a trochu zrní ze zdejší úrody. Neznal jsem však ani maso, ani jejich podivné obilí a nechtěl jsem je přijmouti. Ale Xury mi opět domlouval a nyní šlo o to, jak se dostati k potravě, aniž se vydáme v nebezpečí, že budeme sami snědeni. Na břeh do toho houfu divochů se nám rozhodně nechtělo. Černoši, vidouce naše rozpaky a obavy, zachovali se náramně moudře. Sami se také báli přijíti k nám a proto položili maso i obilí na zem a všichni odešli několik set kroků od břehu. Tam čekali tak dlouho, až jsme si jejich dary odnesli do člunu, načež se opět nahrnuli docela blízko k nám.

Koupili jsme od nich za rozmanité drobnosti ještě několik hlíz a pitnou vodu a potom jsme se s těmi černými přáteli rozloučili. S dostatečnými zásobami jsme pluli celých deset dní k jihu. Jedenáctého dne jsme spatřili dlouhý výběžek pevniny, sahající čtyři až pět mil daleko do moře a uzavírající nám cestu. Poněvadž se hladina mírně vlnila ve vánku, který nevěštil nic zlého, odbočili jsme daleko do moře, snažíce se obeplouti skalnatý jazyk pevniny. Ve vzdálenosti dvou mil jsme objeli špičku a za ní jsem spatřil opět zemi. Zdvihala se na obzoru z oceánu a na první pohled se zdálo, že nesouvisí s africkou pevninou. Nyní jsem věděl, že pluji před Zeleným mysem a že pevnina, trčící před ním z moře, jsou ostrovy nazvané podle mysu, čili Kap de Verde. Jakkoli blízko se zdály, věděl jsem, že jsou mnoho a mnoho mil daleko a neodvažoval se plouti k nim na naší chatrné lodici. Uchopí-li nás na širém moři vítr, nedoplujeme k ostrovům, ani se nevrátíme k pevnině. Nevěděl jsem opravdu, co činiti.

Jda do kajuty a uvažuji, jak se dostati z rozporu a nejistoty. Usedám a podpírám hlavu dlaněmi. Najednou za mnou přibíhá Xury a křičí: „Loď, pane! Loď s plachtou! Mnoho plachet, velké plachty!"

Pošetilý chlapec zbledl leknutím, neboť měl za to, že nás pronásleduje pirát, kterému jsme utekli. Nevěděl ovšem, že jsme již dávno z jeho dosahu a s té strany že nám nic nehrozí.

Vyběhl jsem z kajuty na palubu a okamžitě jsem spatřil zmíněnou loď. Ale nejen to, poznal jsem též ihned, že to je portugalská fregata, plující podle mého mínění do Guineje pro černochy. Ale směr její plavby, který jsem po krátkém pozorování zjistil, usvědčil mě z omylu, neboť fregata plula jinam. Nyní jsme vynaložili všechny síly a všechno umění, abychom loď dostihli. Chtěl jsem stůj co stůj mluviti s lidmi na její palubě a v příští minutě již jsme letěli jako vlaštovka na širé moře.

Člun sbíral vítr všemi třemi plachtami, ale za hodinu jsme si s lítostí uvědomili, že loď odpluje z dohledu dříve, než se mi podaří dáti jí znamení. Nicméně chtěl jsem tento závod rozhodnouti pro sebe všemi prostředky mořeplavecké dovednosti. Ale vše se zdálo marné. Když se mne za další hodinu marného běhu za tou jedinečnou příležitostí zmocňovalo zoufalství, stal se opět jeden z těch zázraků, které vpravdě zázrakem nejsou, poněvadž jimi osud odměňuje vytrvalé úsilí a přičinlivost.

Portugalec nás pravděpodobně spatřil a domníval se, že vidí člun náležející asi některé lodi, jež v těchto vodách ztroskotala. Svinul ihned polovinu plachet a čekal, až ho dohoníme. Jeho čin mě povzbudil. Nejdříve jsem vytáhl na stožár vlajku svého někdejšího pána a potom jsem střílel z pušky. Viděli dým, viděli vlajku a pochopili, že je žádám o pomoc. Zakotvili laskavě a za tři hodiny jsem stál na jejich palubě.

Nejprve se mě tázali portugalsky, pak španělsky a konečně francouzsky, kdo jsem a odkud pluji. Nerozuměl jsem jim ani slůvka. Na štěstí měli na palubě skotského námořníka a s tím jsem se ovšem domluvil. Vypravoval jsem stručně své osudy od chvíle, kdy jsem odplul z Anglie a upadl do maurského otroctví až do dne, kdy jsem uprchl ze Salehu. Pak mne přijali mezi sebe.

Uvěříte, že nemohu popisovati radost, která se mě zmocnila, jakmile jsem se viděl na svobodě. Nabídl jsem ihned všechen svůj majetek odměnou za zachránění z nepříjemného postavení v otroctví, ale portugalský kapitán mne umlčel dřív než jsem domluvil a pravil, že ode mne nic nepřijme.

Nabídl mi dokonce, že mi vydá všechny mé věci, jakmile doplujeme do Brazilie, a dodal: „Zachránil jsem vám život a učinil jsem to za těchže podmínek, za jakých bych si přál býti sám zachráněn, kdybych se jednou octl v postavení, v němž bych také toužil po záchraně. Věřím, že by mi jiní oplatili stejnou mincí. A nadto vás nyní odvážím do Brazilie, daleko od vlasti. Kdybych vám vzal to, co ještě máte, zemřel byste hlady, čili vzal bych vám opět život, který jsem dnes náhodou zachránil. Ne, ne, pane, dopravím vás tam z prosté účasti s vámi a tam vám ještě pomohu k nějakému výdělku, abyste si mohl zaplatit cestu domů."

To byla zajisté ušlechtilá nabídka, ale nezůstalo jen při slovech. Neméně ušlechtile se postaral o její uskutečnění. Svým námořníkům zakázal bráti mi cokoli a dotýkati se mého majetku, ba dokonce vzal vše pod svou ochranu a dal mi napsaný seznam všech mých věcí. Byl tak přesný, že nezapomněl ani na tři hliněné džbány.

Kapitán poznal, že člun, na kterém jsme připluli, je znamenitá práce maurského loďaře a tázal se mne, zdali jej prodám. Koupil by jej jako záchranný člun pro svou fregatu. Co za něj žádám?

Odvětil jsem: „Zachoval jste se k nám tak šlechetně, že se nesmím odvážit stanoviti cenu. Suďte sám!"

Nabídl mi osmdesát piastrů splatných v některém brazilském přístavu, ale kdybych nalezl někoho, kdo mi nabídne víc, doplatí rád jakýkoli rozdíl. Za Xuryho mi nabídl šedesát piastrů, neboť si přál již dávno míti takového sluhu.

Tu jsem se zarazil a kapitán zpozoroval, že jeho nabídku přijímám jen proti své vůli. Zahleděl se na mne pátravě, načež jsem uznal za vhodné vyložiti mu věci tak, jak jsou. Řekl jsem: „Nejde o to, zdali vám ho chci dát nebo ne. Daruji vám ho dokonce velmi rád. Ale prodat ho nemíním. Ten hoch mi pomáhal věrně na každém kroku a jemu také jsem zavázán díkem za dosaženou svobodu, po níž jsem toužil stejně silně jako on. Mám ho nyní prodávat jako otroka a olupovat jej o jeho svobodu?"

Kapitán uznal mé spravedlivé důvody, ale poněvadž se nechtěl vzdáti tak příjemného chlapce, nabídl mi dohodu na střední cestě. Po deseti letech služby ho propustí na svobodu a odmění jej – ovšem, souhlasí-li Xury. Hoch přisvědčil ochotně a potom jsem ho postoupil kapitánovi.

Dvacátého druhého dne příjemné plavby bez nehod vpluli jsme do brazilského zálivu Todos los Santos, neboli do zálivu Všech svatých. Nyní jsem musil uvažovati o nejbližší budoucnosti, neboť i když se mé postavení nepoměrně zlepšilo, všemu nebezpečí jsem ještě neunikl.

Dnes vím, že budu do konce života vzpomínati vděčně šlechetnosti portugalského kapitána. Za přeplavbu nevzal ode mne ani piastr, a když jsem mu nabídl darem obe kožešiny, to jest kůži lva, kterého jsem zastřelil, a kůži leoparda, kterou jsme měli v člunu, když jsme uprchli, zaplatil mi za ně přes můj odpor šedesát dukátů. Pak mi vrátil všechen můj majetek a koupil to, co jsem chtěl prodati. Mezi jiným odkoupil ode mne také dvě pušky, zbytek včelího vosku a maurský koberec. Všeho všudy vyplatil mi dvě stě dvacet piastrů, což byla základní jistina, s níž jsem vstoupil v Brazilii na břeh.

Kapitán se o mne staral i nadále. Za několik dní mne doporučil poctivému člověku téhož zrna jako byl sám. Tento Brazilec vlastnil „ingeino" neboli plantáže a cukrovar. Žil jsem u něho jistou dobu a naučil se pěstovati třtinu i vařiti z ní cukr. Všiml jsem si také blahobytu plantážníků a rychlého růstu jejich bohatství, jež na mne působilo tak, že jsem pojal úmysl usaditi se tu a zbohatnouti jako oni. Dostanu-li povolení, koupím plantáže, ale napřed ještě se musím postarati o to, abych obdržel peníze zanechané v Londýně. Za několik měsíců jsem nakoupil opravdu tolik neobdělané půdy, že mi nezbyl ani piastr. Měl jsem však listinu, dnes bychom řekli jakési domovské právo, a mimo to přesný plán, pokud šlo o budoucnost. Za nové peníze, které jsem očekával z Anglie, hodlal jsem přikoupiti ještě pozemky a postaviti si pěkné a vhodné bydliště.

Sousední plantáže patřily lisabonskému Portugalci, narozenému z anglických rodičů. Jmenoval se Wells a jeho životní osudy se velmi podobaly mým. Jeho nynější postavení nebylo o mnoho lepší. Stýkali jsme se přátelsky. Oba, on i já, měli jsme tak málo peněz, ze jsme vysazovali jen tolik, abychom se uživili. Dva roky jsme nemohli pomýšleti na nejmenší výdělek, který bychom si mohli uložiti. Teprve v třetím roce jsme vysázeli několik tabákových rostlin a připravili půdu pro cukrovou třtinu. Oba isme však potřebovali pomoci, především pracovní sily, a nyní mne mrzelo, ze jsem se vzdal Xuryho.

Můj laskavý přítel, kapitán, čekal tři měsíce v přístavu, než měl žádaný náklad a mohl vyplouti. V té době jsem se již usadil na plantáži a peněžní tíseň na mne doléhala. Řekl jsem mu o svých těžkostech i o nepatrné jistince, kterou jsem měl v Londýně, a požádal jsem jej o radu.

Odpověděl mi: „Mladý příteli, napište mi dopisy a dejte mi plnou moc, abych mohl vyzvednouti vaše peníze. Dojdu k ženě, které jste je svěřil, anebo jí napíši, aby mi je poslala do Lisabonu. Nakoupím za ně zboží hodící se pro tuto zemi a na příští plavbě do Brazílie vezmu vše s sebou. Ježto však Pán Bůh často změní, co člověk míní, rád bych se vyhnul jakékoli nehodě a proto vás prosím, napište si jenom o sto liber. Ostatní tam necháme. Když nám náhoda bude příznivá a zboží šťastně dojde, můžete kdykoli týmž způsobem naložiti s druhou polovinou svého majetku."

Tato zdravá rada zněla tak upřímně a přátelsky, že se mi zdála nejlepším východiskem. Připravil jsem tedy neprodleně dopis pro ženu, která měla mých dvě stě liber, a plnou moc pro kapitána.

Vdově jsem vypsal podrobně všechna svá dobrodružství, své otroctví i svůj útěk, jakož i setkání s portugalským kapitánem. Na konec jsem připojil několik pokynů a přání týkajících se rodinných věcí.

Když Portugalec doplul do Lisabonu, nalezl anglického obchodníka, o jehož svědomitosti se přesvědčil, a pověřil jej nejen vyřízením mé objednávky, nýbrž i dodáním dopisu vdově. Kupec vše vyřídil, žena mu také důvěřovala a vydala mu peníze. Ze své kapsy však připojila dar pro kapitána jako odměnu za jeho lidskost a milosrdenství.

Londýnský kupec nakoupil za celých sto liber vhodného zboží podle kapitánovy rady a poslal je první obchodní lodí do Lisabonu. Portugalský kapitán mi vše za několik měsíců přivezl do Brazilie. Tato zásilka mě velmi překvapila. Kapitán, zdá se, myslil na všechno. Já jsem tehdy měl ještě málo obchodních zkušeností a byl bych asi pohořel, ale kapitán volil nejrozmanitější a přitom nejužitečnější věci, jak pro práce na plantážích, tak i na prodej. Obstaral mi rozličné nářadí, železo a přístroje pro mé hospodářství a mnoho jiných nezbytných potřeb.

Vida tento náklad, uvěřil jsem, že mě štěstí již neopustí a že opravdu v Brazilii zbohatnu. Těch pěti liber, které má dobrá přítelkyně darovala mému dobrodinci, užil ovšem způsobem odpovídajícím jeho šlechetné povaze. Najal a zaplatil z nich na šest roků sluhu pro mne. Přivezl mi jej a marně jsem mu vnucoval náhradu. Po dlouhém zdráhání přijal trochu tabáku a to ještě jen proto, že to byl první tabák mého vlastního pěstění a vlastní přípravy.

Ale to není vše. Mezi zbožím, které přivezl pro mne, bylo mnoho věcí bezmála nezaplatitelných v této zemi: anglická sukna, plsť, látky a boty. Jaký div, že jsem vše prodal obratem ruky s několikanásobným ziskem! Když jsem odečetl vydání od příjmu, shledal jsem, že získávám přesně čtyřikrát tolik, jako při svém prvním obchodním nákladu.

Nyní jsem se ovšem vyšvihl vysoko nad svého ubohého souseda – totiž, abyste mi rozuměli, jenom pokud šlo o rozlohu plantáží a jejich zlepšení. Koupil jsem ihned černého otroka a jednoho evropského sluhu. Měl jsem tedy dva sluhy, jednoho otroka a vlastní ruce, což jsou čtyři vydatné pracovní síly.

Ale blahobyt má své svody a lákadla a stává se často cestou, po které člověk neustálené povahy dojde k nejrozmanitějším protivenstvím. To jsem nejlépe poznal sám na sobě.

Rok po zvětšení plantáží měl jsem značný hospodářský úspěch. Tabáková pole mi dala takovou úrodu, že mi zbylo padesát žoků, když jsem uhradil všechna vydání spojená se sklizní a přípravou. Těchto padesát pytlů dobře mořeného a připraveného tabáku vážilo padesát metrických centů a uložil jsem je do skladiště, abych je mohl prodati do Evropy, až se vrátí obchodní loďstvo z Lisabonu. Při pohledu na toto bohatství se mi zatočila hlava. Najednou jsem měl mnoho podivných záměrů a plánů a chtěl jsem se pustit do věcí, které přesahovaly mé síly. To se často stává po prvopočátečním vzestupu a úspěchu a tato vlastnost zničila již mnoho nejlepších obchodníků.

Za čtyři léta, strávená v Brazilii uprostřed úspěšné činnosti, naučil jsem se španělsky, nabyl jsem četných výhodných známostí a styků a uzavřel nejedno přátelství, které přetrvalo desetiletí. Mými nejlepšími přáteli byli sansalvadorští kupci a plantážníci. Těm jsem často po práci nebo při sklence vypravoval o svých dobrodružstvích, o obou cestách na pobřeží Guineje, o obchodech s tamějšími černochy a jiných věcech. Nejvíce se zajímali o obchod s černochy, kde lze za maličkosti a tretky jako jsou korále, hračky, nože, nůžky, sekerky, kousky skla, zrcátka a podobné věci koupiti nejenom zlatý prach, guinejské obilí, sloní kly a jemné i hrubé kůže, ale i černochy, a to mnoho černochů, ochotných pracovati kdekoli na světě, i v Brazilii.

Přátelé poslouchali vždy velmi pozorně tyto výklady a nejčastěji se mě tázali na podmínky obchodu a koupě černochů. Tenkrát byl tento hrozný obchod ještě v plenkách a směl se provozovati toliko na „Assiento", čili na zvláštní povolení španělského a portugalského krále. Proto se tehdy kupovalo málo otroků, a při velké poptávce po nich stál každý zdravý černoch nesmírně mnoho peněz. To byl tedy obchod, na němž bylo lze vydělati.

Jednou jsem opět seděl ve společnosti vážených kupců a plantážníků a hovořili jsme samozřejmě o tomto jejich největším zájmu. Nazítří ráno přišli ke mně tři otrokáři a pravili, že přemýšleli o všem, co jsem jim říkal včera večer. Zároveň však mi nabídli jakýsi obchod a žádali mě, abych o něm pomlčel.

Vypravovali mi, že všichni mají plantáže jako já, ale naprostý nedostatek otroků. Chtěli tedy vypraviti loď do Guineje, nachytati mnoho černochů a dopraviti je na plantáže. Potom se o ně rozdělíme. Poněvadž obchod s otroky je zakázán a lidé se prodávati nesmějí, je třeba uchovati vše v tajnosti. Stačí prý jediná cesta. Potom se mne tázali, zdali jsem ochoten vstoupiti na loď jako obchodní dohlížitel a obstarati obchodní stránku podniku na guinejském pobřeží. Přijmu-li, nemusím do podniku vložiti peníze a přesto dostanu tolik otroků, kolik jich potřebuji.

Zajisté překrásná nabídka pro člověka, který neměl vlastní dům a vlastní plantáže, na něž by musil dozírati! Na takové cestě lze mnoho vydělat! Ale pro mne, člověka pevně usazeného na vlastním majetku, by byla šílenstvím, nejzvrácenějším počínáním, jakého by se byl mohl dopustiti muž v mém postavení. Měl jsem nadbytek všeho a nemusil jsem dělati nic jiného, než pokračovati tři nebo čtyři léta v začaté práci. Kdybych byl potřeboval peněz, mohl jsem napsat do Anglie o sto liber, ale už nyní jsem vlastnil několik tisíc liber a tato jistina neustále vzrůstala.

Ale bylo mi souzeno, abych ničil sám sebe. Proto jsem neodolal jejich nabídce, jako jsem neodolal tulácké vášni, ačkoli otec na mne vyplýtval tolik dobrých rad. Odpověděl jsem jim, že popluji do Guineje velmi rád, když mi slíbí, že za mé nepřítomnosti dohlédnou na moje plantáže a naloží s nimi podle mého přání, jestliže se mi výprava nepovede. Všichni se mi zavázali slovem a potom jsme napsali smlouvy. Pro všechny případy jsem napsal poslední vůli, v níž jsem jmenoval kapitána, který mi zachránil život, universálním dědicem všeho majetku i plantáží a zároveň vykonavatelem druhé poloviny testamentu, podle kterého měl polovinu mého jmění dopraviti do Anglie a druhou si ponechati. Učinil jsem tedy vše, abych si uchoval majetek a udržel plantáže. Kdybych byl užíval jen poloviny této opatrnosti k vlastnímu prospěchu, kdybych byl užíval svého úsudku před touto cestou, nikdy bych nebyl odešel z tak výnosného podniku a nikdy bych se nebyl vydal na zámořskou plavbu se všemi jejími náhodami a nebezpečími, která jsem musil očekávati již pro povahu obchodu, do jakého jsem se pouštěl.

Má obrazotvornost však mě štvala a poslouchal jsem ji raději a častěji než rozum. Moji společníci konečně vypravili loď, dodali náklad a obstarali vše podle dohody. Vstoupil jsem na její palubu v neblahé hodině prvního září roku 1650, to je téhož dne, kdy jsem před osmi lety odešel od rodičů v Hullu, abych jednal jako neposlušný syn proti jejich vůli a jako blázen k vlastní škodě.

Naše loď vytlačovala asi sto dvacet tun a vezla šest děl a čtrnáct mužů kromě kapitána, jeho sluhy a mne. Neměli jsme na palubě cenného zboží ani velkého nákladu; vezli jsme toliko trochu cetek a hraček, hodících se pro nás obchod s černochy – korálky, kousky skla, drobná zrcátka, perličky, nože, nůžky, sekery a rozmanité drobnosti.

Vypluli jsme k severu téhož dne, kdy jsem vstoupil na loď, a chtěli jsme tento směr zachovat až na desátou nebo dvanáctou severní rovnoběžku, po níž jsme pak mínili plouti do Afriky, neboť takový byl tehdejší lodní kurs. Asi dvanáctého dne jsme přepluli rovník a podle našeho pozorování jsme dorazili na sedmý stupeň a dvacátou druhou minutu severní šířky. Dále jsme se nedostali. Tam nás totiž přepadla hrozná bouře se smrští, tornádo, kterého jsme se nenadáli.

Orkán se zdvihl na jihovýchodě, obrátil se k severozápadu a potom se ustálil a dul severovýchodně, a to tak prudce, že jsme celých dvanáct dní nemohli hnouti ani prstem. Stali jsme se hříčkou větrů a letěli jsme na vlnách, kam nás osud a zuřivost větrů hnaly. Nemusím ani připomínat, že jsem dvanáct celých dní a nocí očekával konec na mořském dně, a nebyl jsem sám, neboť nikdo na této lodi již nedoufal v záchranu.

V této bouři nás stíhalo jedno neštěstí za druhým. Napřed zemřel jeden námořník na tropickou horečku, potom smetla vlna jiného plavce do moře a brzy po něm přeletěl přes palubu kapitánův sluha.

Dvanáctého dne se vichřice trochu uklidnila a kapitán měřil naši polohu. Shledal, že plujeme nedaleko břehů Guayany, severně Brazilie, nad Amazonkou, a směřujeme k ústí řeky Orinoko, nazývané všeobecně „Velkou řekou". Radili jsme se o dalším směru plavby, neboť loď utrpěla v bouři trhliny a také jinak se značně poškodila. Kapitán se chtěl vrátit nejkratší cestou do Brazilie.

Odporoval jsem mu velmi rozhodně, a když jsme pak spolu prohlíželi mapy jihoamerického pobřeží, nabyli jsme dojmu, že daleko široko jsou neobydlené krajiny, pročež nemůžeme nikde přistáti a spraviti loď. Nezbývalo tedy nic jiného, než plouti ke Karibským ostrovům. Rozhodli jsme se tedy pro Barbados, kam bychom mohli doraziti za čtrnáct dní, jestliže se vyhneme proudům z Medického zálivu. Tam jsme mohli loď spraviti, obnovit zásoby, osvěžit se a plouti pak do Afriky. Zamířili jsme tedy k severovýchodu, hledajíce nějaký anglický ostrov. Ale na této cestě nás přepadla druhá bouře, která nás opět hnala jako bezmocnou hračku k západu, až nás zanesla daleko ode všech obvyklých námořních cest. Jednoho dne časně ráno vykřikl námořník na hlídce do silného větru: „Země!" Vyběhli jsme z kajut, abychom se podívali, kde jsme, ale vtom loď najela na písek, zastavila se, a ohromné šedivé vlny se hnaly přes ni tak divoce, že nikdo z nás nepochyboval o konci plavby i života. Utekli jsme do kajuty, aby nás moře nespláchlo, a tam jsme seděli. Jeden se díval na druhého a všichni očekávali smrt.

Vítr se poněkud utišil, ale loď vězela tak pevně v písku, že jsme se vzdali naděje na uvolnění. Přemýšleli jsme o záchraně životů a hledali způsob, jakým bychom loď opustili. Na zádi jsme ovšem měli člun, ale bouře nám jej urvala a odnesla. Měli jsme ještě jednu menší jolu, ale jak ji dostaneme na vzbouřené moře? Nesměli jsme dlouho uvažovati, poněvadž lodní trup mohl co chvíli prasknouti pod nárazy vln a rozpadnouti se.

Náš kormidelník a několik mužů posádky přesmykli v nejvyšší nouzi člun přes lodní bok a všichni jsme do něho vstoupili. Bylo nás celkem jedenáct. Svěřili jsme se Božímu milosrdenství a divokému moři. Vítr již nedul tak prudce, ale moře u břehů se ještě vzdouvalo vlnami vysokými jako domy.

Nikdo nepochyboval, že člun nevydrží takové vlnobití a že se všichni jistojistě utopíme. Poručili jsme však duše Bohu, a ježto vítr vál ke břehům, urychlili jsme svou záhubu vlastníma rukama tím, že jsme veslovali k pevnině.

Nevěděli jsme, jaký břeh je před námi. Snad skály, snad písek? Snad vysoký a strmý, snad nízký a plochý? Když jsme uveslovali – anebo lépe, když nás vítr hnal – asi půl druhé míle, přivalila se na nás vlna vysoká jako hora a přikryla nás. Její zuřivost převrhla člun, odtrhla jednoho muže od druhého a rozmetala nás, nedopřávajíc nám ani tolik času, abychom mohli vydechnout „Ó Bože!" a pohltila nás všechny.

Nikdo nepopíše pocity, které jsem měl, klesaje do nesmírné spousty vod. Uměl jsem výborně plovat, ale nemohl jsem se vymanit z objetí vlny a vydechnout, dokud se hrozný vodní hřeben, který mne hnal či nesl, nevylije na břeh a nevrátí se beze mne. Doufal jsem do posledního okamžiku, že mne vyhodí na pevninu, i když mě zpola zadusí. Ale tu jsem již také ucítil písek pod nohama, a sebrav poslední zbytky duchapřítomnosti i dechu, vrhl jsem se k zemi, kterou jsem náhle viděl mnohem blíže, než jsem tušil. Voda mne porazila, ale opět jsem vstal a běžel k zemi, abych ji dosáhl dříve, než se přivalí nová vlna a spláchne mne zpátky do moře.

Nemohl jsem se však ničemu vyhnouti. Moře ječelo, hnalo se za mnou jako řítící se horstvo a doráželo sveřepě jako zuřivý nepřítel. Zadržel jsem dech a pokoušel se udržeti nad vodou. Chtěl jsem si plováním uchovat dostatek vzduchu k dýchání a přitom jsem ustavičně mířil ke břehu. Bál jsem se, že mne vlna, na jejímž hřbetě jsem nyní plul, hodí na břeh a při svém návratu mne opět chytí a zavleče spodním proudem do hlubin.

Následující vlna, která mne zavalila, pohřbila mne pod desetimetrovou vrstvou vody. Cítil jsem hrozný tlak, nesmírnou sílu a rychlost, jíž mne unášela ke břehu. Zatajil jsem dech a vím jen, že jsem v té chvíli plul vzhůru, až najednou se mi ulevilo a ruce i hlava vyletěly z vody. Zároveň jsem cítil pod nohama pevnou půdu pobřeží. Zastavil jsem se na okamžik, abych nabral vzduchu do plic, a pak jsem utíkal ze všech sil od dunícího oceánu. Ale přece jsem neunikl! Ještě dvakrát mne dohnaly zběsilé vlny, dvakráte mne objala zpěněná zuřivost moře, dvakrát mne zdvihl a nesl vzedmutý hřeben vody, neboť břeh se svažoval nesmírně povlovně do moře.

Poslední vlna se mi mohla státi osudnou. Zdvihla mne a udeřila mnou o skalisko tak prudce, že jsem pozbyl vědomí. Kdyby se byla vrátila, než jsem se vzpamatoval, byl bych se byl zadusil. Ale přišel jsem brzy k sobě. Poznal jsem také, že mne moře zalije ještě mnohokrát a proto jsem se pevně přidržel skalního výstupku, nabral plné plíce vzduchu, a když příští vlna opadla, běžel jsem tak daleko, že mne již ani jedna z vln, které se potom ještě přes mne převalily, neodnesla ani neporazila. Konečně jsem se doškrabal na pevninu, a šplhaje po ostrých útesech, klesl jsem k zemi v bezpečí a mimo dosah jakkoli vysoké vodní spousty.

Dlouho jsem sbíral síly, ale jakmile jsem si uvědomil, že jsem zachráněn, vzhlédl jsem k obloze a poděkoval Bohu za tento zázrak.

Moře ječelo a dunělo a vítr skučel, ale já jsem chodil po břehu, zdvihaje ruce. Celá má bytost prožívala znovu mé divotvorné zachránění. Posunkoval jsem všelijak, prováděl jsem tisíc nepopsatelných pohybů a přitom jsem si ustavičně uvědomoval, že všichni moji druzi utonuli, že se nikdo vyjma mne nezachránil a že je již neuvidím. Nespatřil jsem je opravdu nikdy v životě. Jediným znamením, že byli, jsou tři klobouky, jedna čapka a dvě boty, nehodící se k sobě. Tyto věci jsem schoval.

Upíral jsem oči na ztroskotanou loď. Ležela daleko na písčině a sotva jsem poznával její obrys. Znovu jsem se zamyslil a pak jsem zvolal: „Bože, jak jsem se mohl dostati na břeh!"

Příjemná stránka mého postavení mne potěšila a tak jsem se rozhlížel po okolí, abych viděl, kde jsem a co musím nejdříve vykonati. Má radost brzy zmizela, neboť jsem poznal, že i tato má záchrana je strašná. Byl jsem promočen až na kůži a neměl jsem suché nitky, abych se převlékl; hlad mi rval vnitřnosti a neměl jsem ani kapky pitné vody, ani sousta do úst. Nic, co by mne posílilo! Myslil jsem, že tu musím zemříti hladem nebo že mne roztrhá dravá zvěř. Nejvíce však mne rmoutilo, že nemám jedinkou zbraň, abych mohl honit a zabít jakékoli zvířátko, jímž bych se nasytil. Ani bránit jsem se nemohl tvorům, kteří by snad rádi ukojili svůj hlad mým masem.

Nůž, dýmka a trochu tabáku v tabatěrce, toť vše, co mi zbylo. Upadl jsem znovu do beznadějné sklíčenosti a pobíhal jsem na břehu jako šílenec. Ale noc se snášela pomalu na ostrov a já jsem s těžkým srdcem uvažoval, jaký osud mne očekává, jsou-li zde divoká zvířata a vycházejí-li v noci za kořistí.

Opodál rostl hustý strom. Podobal se borovici, ale měl dlouhé trny. Přes to jsem v něm viděl záchranu před dravci a rozhodl se stráviti noc sedě v jeho koruně. Zítra teprve si rozmyslím, jakou smrtí sejdu se světa, neboť dosud nevím, ať jsem se namáhal jakkoli, jak jí uniknu. Sel jsem asi dvě sté metrů do vnitrozemí a hledal vodu. Za chvilku jsem opravdu nalezl pramen a s radostí jsem se napil. Potom jsem vsunul do úst kousek tabáku, abych zahnal hlad. Pak jsem vylezl na strom, kde jsem se usadil tak, abych ve spánku nespadl. Na obranu jsem si uřízl silnou hůl. Nato mne přemohla nesmírná únava a zavřela mi oči spánkem.

Když jsem procitl, zářil jasný den, plný krásné pohody. Vítr se ztišil a moře se nevzdouvalo a nezuřilo. Nejvíce mne překvapilo poznání, že loď změnila místo. Příliv ji zdvihl s písčiny a zanesl ji skoro až ke skalisku, na které mne hodila první vlna. Uzřel jsem ji docela jasně asi míli před sebou. Slezl jsem se stromu, a rozhlížeje se po pobřeží, spatřil jsem ve vzdálenosti asi dvou mil po pravici náš lodní člun vyhozený na břeh. Moře jej také vyvrhlo na písek a částečně zahrabalo. Chtěl jsem jej vytáhnouti na pevninu a šel jsem k němu, ale brzy jsem shledal, že mezi člunem a břehem je asi půl míle široké vodní rameno; proto jsem se vrátil, nechtěje mařiti čas. Na lodi byly jistě potraviny. Obrátil jsem všechnu svou pozornost k ní, přemýšleje, jak bych některé věci zachránil.

V poledne se moře uklidnilo úplně a odliv pokročil natolik, že jsem se dostal suchou nohou až na čtvrt míle k vraku. Tu jsem seznal, že bychom se byli všichni zachránili, kdybychom nebyli opustili loď. Všichni bychom nyní stáli na tomto břehu a nikoli jenom já, člověk opuštěný, bez útěchy a bez přátel. Toto poznání mi vehnalo slzy do očí, ale v pláči jsem nalézal malou útěchu. Musil jsem jednat a proto jsem se rozhodl plouti k lodi. Svlékl jsem kabát a vestu, aby mi nepřekážely, a skočil do vody. Když jsem připlul k lodnímu boku, nevěděl jsem, jak vystoupím na palubu. Loď totiž ležela na mělčině a čněla vysoko nad hladinu. Obeplul jsem ji dvakrát a při druhé cestě jsem zpozoroval kousek lana visícího z přední kotevní průvlaky. Vynaloživ všechnu sílu, vysoukal jsem se na lodní přídu. Při povrchní prohlídce jsem zjistil, že se trup zbortil a naplnil vodou, ale na štěstí ležel tak výhodně, že celá záď čněla z vody, ač se čelní čnělka téměř dotýkala hladiny. Do kajut voda ještě nevnikla; vše v této polovině bylo suché. Nejdříve jsem se přesvědčil, co je zkažené a co dobré. Jakou radost jsem měl, vida, že všechny zásoby jsou suché a že se jich voda ani netkla! Došel jsem ihned do komory s lodními suchary a naplnil si kapsy. Potom jsem hledal dále, křoupaje ustavičně. Nesměl jsem marniti čas a rychle jsem hledal. Ve velké kajutě stál soudek rumu. Napil jsem se nejdříve, abych se posílil k práci, kterou jsem chtěl vykonati. Nyní mi chyběl jenom člun a mohl jsem se nadlouho zaopatřiti všelijakými užitečnými předměty a potravinami.

Na palubě leželo několik zásobních ráhnových břeven, dvě nebo tři široké krokvice a dva přední stožáry. Naházel jsem toto dříví do vody a svázal vše lany, aby mi je moře neodneslo. Pak jsem slezl a zhotovil vor. Nejdříve jsem svázal čtyři břevna a na ně jsem narovnal křížem kratší trámky. Vor mne unesl, také chodit jsem po něm mohl, ale přesto se zdál příliš lehký a viděl jsem, že neunese vetší náklad. Dal jsem se tedy do práce. Tesařskou pilou jsem přeřízl lodní stožár na tři díly a po značné námaze se mi podařilo zhotoviti slušný a únosný vor. Naděje, že se zaopatřím potřebnými věcmi a jídlem, mne neustále posilovala tak, že jsem vykonal mnohem více práce, než bych byl dokázal za jiných podmínek.

Nosný podklad voru vyhovoval a nyní jsem jej přikryl prkny. Přitom jsem neustále přemýšlel, čeho potřebuji nejnaléhavěji a co mám odvézti nejdříve. Vypáčil jsem tři námořnické kufry a donesl je prázdné na vor. První jsem naplnil zásobami, totiž chlebem, rýží, třemi holandskými sýry, pěti kusy sušeného masa a zbytkem obilí, které jsme vezli pro naši drůbež na palubě. Škoda, že krysy zatím sežraly a zničily všechen ječmen a pšenici! Potom jsem nalezl několik lahví a pět nebo šest galonů rakije. Lihoviny jsem postavil na vor vedle kufrů.

Při práci jsem zpozoroval, že nastává příliv. Moře stoupalo tiše a klidně, ale k mému nevýslovnému zármutku mi odplavilo nepozorovaně kabát a vestu, které jsem nechal na pobřežní písčině. Ploval jsem k vraku jen v plátěných krátkých spodcích. Nezbylo mi nic jiného, než se honem podívati po nějakých oděvech. Nalezl jsem je brzy a bylo jich tolik, že jsem si vybral jenom nejnutnější. Myslil jsem na jiné věci než na šaty. Mé oči viděly nástroje k práci, tesařskou bednu s cenným řemeslnickým nářadím a jiné užitečné předměty, které pro mne měly nyní mnohem větší cenu než celý lodní náklad ryzího zlata. Bednu jsem hodil na vor, nedívaje se na obsah. Potom jsem se staral o zbraně a náboje. Ve velké kajutě visely dvě znamenité pušky a dvě bambitky. Tyto věci jsem přenesl na vor nejdříve a s nimi několik rohů střelného prachu, pytel olověných kulek a dva staré, rezivé meče. Věděl jsem, že jsou na lodi tři sudy střelného prachu, ale nemohl jsem zjistit, kam je dělostřelec uložil. Teprve po dlouhém hledám jsem konečné nalezl dva suché sudy a jeden mokrý. Všechen suchý prach jsem odnesl na vor.

Nyní jsem měl dostatečný náklad, a šlo jen o to, jak jej dopravím na břeh. Neměl jsem totiž ani plachty, ani vesla. Hledal jsem dále a za chvíli jsem objevil tři zlámaná vesla, jednu pilu, sekeru a kladivo. S tímto nákladem jsem se vydal ke břehu. Vor plul asi míli docela dobře, ale potom jej proud snášel trochu stranou od místa, kde jsem po prvé dosáhl pobřeží. Ten proud mne zajímal! Soudil jsem, že je pod hladinou a vzniká snad říčním tokem, který se tu někde vlévá do moře. Hledal jsem ústí řeky nebo alespoň vhodnou zátoku, které bych mohl použíti jako přístavu. Tam jsem chtěl náklad vynésti na pevninu.

Můj předpoklad mne nezklamal. Prohlížeje z plujícího voru pozorně břeh před sebou, objevil jsem najednou jakousi mezeru v zeleni a zároveň jsem poznal, že se tam vlny přílivu hrnou více než k ostatním úsekům. Řídil jsem tedy vor tak, aby zůstal uprostřed tohoto proudu a málem bych byl ztroskotal po druhé. Takové zklamání bych nebyl přežil. Můj vor narazil jedním postranním břevnem na dno a celý náklad se rychle posouval na druhou stranu. Držel jsem bedny i soudky ze všech sil a zápasil s nimi nejméně půl hodiny, načež stoupající moře zdvihlo vor. Ten se dal opět do pohybu a nyní jsem mu vydatně pomáhal, odstrkuje jej veslem. Brzy jsem doplul do ústí nevelké říčky se zelenými břehy a silným přílivem uprostřed hrdla. Nechtěl jsem, aby mne moře zaneslo příliš proti proudu, neboť jsem nepozbyl naděje, že jednou spatřím loď na širém moři a dočkám se zachránců. Proto jsem se usadil skoro na samém břehu.

Pravý břeh říčky tvořil klidnou zátoku a do té jsem po značné námaze dopravil své plavidlo. Břeh však trčel příkře z vody a nemohl jsem ihned přistáti. Cekal jsem, až příliv dostoupí nejvyššího bodu a zatím jsem přidržoval vor u kraje, zaklíniv jej veslem vraženým do země. Vypočítal jsem si, že mne příliv přenese přes nevysoký hrbolek na pobřeží. Stalo se. Když příliv opadával, odstrčil jsem vor, zavedl jej k plochému břehu pod svahem a tam jsem zakotvil tím způsobem, že jsem na obou koncích voru zarazil jedno veslo do země. Za dvě hodiny voda klesla, a vor ležel s celým nákladem na suchém břehu, v bezpečí.

Do příštího přílivu mi zbývalo mnoho času a využil jsem jej k prohlídce okolí. Hledal jsem vhodné místo pro obydlí a pro vzácný náklad, přivezený z vraku. Nevěděl jsem, zdali země, na kterou mne moře vyhodilo, je ostrovem nebo jihoamerickou pevninou, ba nevěděl jsem ani přibližně, kde jsem. Nevěděl jsem, zdali tu žijí nebo nežijí lidé, jsou-li tu dravci či nejsou, jsem-li v bezpečí anebo hrozí-li mi nebezpečí. Nevěděl jsem nic.

Asi dva tisíce kroků od břehu se pevnina zdvihala, přecházela v příkrou stráň a konečně v temeno značně vysokého kopce. Zdálo se, že to jest jen výběžek jiných pahorků, ležících hlouběji ve vnitrozemí a táhnoucích se k severu. Ozbrojiv se puškou, pistolí a růžkem střelného prachu, vydal jsem se na obhlídku, nejdříve na vrcholek nejbližšího kopce. Po namáhavém výstupu jsem stanul nahoře a viděl k svému nejhlubšímu zármutku celý svůj smutný úděl: Kolem dokola, kam oko dohlédlo, jiskřil a svítil oceán. Byl jsem tedy na ostrově, před nímž v dálce trčela z vody dvě skaliska a ve vzdálenosti asi tří mil k západu se zvedaly dva nepatrné ostrůvky.

Brzy jsem také poznal, že je ostro


Diskusní fórum:

(9226 - 9240) , řazeno časově

KONEC DEMOKRACIE? Ano. Toto už s demokracií nemá nic společného.
V uplynulých dnech se server demokracie.krumlov.cz dožadoval mé pozornosti, protože zůstal příliš dlouho bez řádné údržby a to způsobilo technické obtíže, spojené s několikadenním výpadkem.

Že místní diskusní fórum zrovna moc neplní svůj původní účel (demokratická diskuse) jsme již nějakou dobu tušili, ale mé aktuální nahlédnutí do obsahu ukázalo, že jsme se jen stali jakousi hlásnou troubou nějakého (a zjevně jediného) trola, který pravidelně zaplňuje forum výňatky z dobře známých "profláknutých proruských dezinformačních" webů typu Aeronet a ponejvíce diskutuje sám se sebou. Symbolicky tedy: konec demokracie? Ano. Termíny jako dezinformační weby, hybridní válka, placení trolové a celá problematika fake news.... nejsou vzdálené cosi, co slyšíme v televizi, ale realita i krumlovského dvorečku. A tomu rozhodně nebudu dávat prostor, protože bez ohledu na můj osobní náhled na to, obecně vzato, diskuse se tu už neděje. Zanechávám tuto diskusi jen čistě jako archiv nějaké doby a nějaké debaty, seřazený od počátku.

JČ, správce, jeden z autorů

Nadpis Autor Čas -
Nezatříz.: News_499  vait     20:47 01/10/2013  
Nezatříz.: News_500  vait     20:52 01/10/2013  
Nezatříz.: News_501  taky vait     08:18 02/10/2013  
Nezatříz.: Zoufalá média hlavníh...  Anonym     13:40 02/10/2013  
Nezatříz.: News_498  vait     13:42 02/10/2013  
Nezatříz.: Re: Zoufalá média hla...  Anonym     14:55 02/10/2013  
Nezatříz.: Re: Zoufalá média hla...  véna     16:19 02/10/2013  
Nezatříz.: News_502  vait     22:02 02/10/2013  
Nezatříz.: Re:Zoufalá media  véna     10:11 04/10/2013  
Nezatříz.: Re:Zoufalá media  vait     12:59 04/10/2013  
Nezatříz.: News_499  vait     13:03 04/10/2013  
Nezatříz.: Pro ondoně - najdeš 5...  vait     13:29 04/10/2013  
Nezatříz.: Re:Zoufalej véna  Anonym     14:58 04/10/2013  
Nezatříz.: Ondon Faitovi  Anonym     14:59 04/10/2013  
Nezatříz.: Re:Zoufalá media  ne-véna     17:28 04/10/2013  
<< novější        1 - 15  |  16 - 30  |  31 - 45  |  46 - 60  |  61 - 75  |  76 - 90  |  91 - 105  |  106 - 120  |  121 - 135  |  136 - 150  |  151 - 165  |  166 - 180  |  181 - 195  |  196 - 210  |  211 - 225  |  226 - 240  |  241 - 255  |  256 - 270  |  271 - 285  |  286 - 300  |  301 - 315  |  316 - 330  |  331 - 345  |  346 - 360  |  361 - 375  |  376 - 390  |  391 - 405  |  406 - 420  |  421 - 435  |  436 - 450  |  451 - 465  |  466 - 480  |  481 - 495  |  496 - 510  |  511 - 525  |  526 - 540  |  541 - 555  |  556 - 570  |  571 - 585  |  586 - 600  |  601 - 615  |  616 - 630  |  631 - 645  |  646 - 660  |  661 - 675  |  676 - 690  |  691 - 705  |  706 - 720  |  721 - 735  |  736 - 750  |  751 - 765  |  766 - 780  |  781 - 795  |  796 - 810  |  811 - 825  |  826 - 840  |  841 - 855  |  856 - 870  |  871 - 885  |  886 - 900  |  901 - 915  |  916 - 930  |  931 - 945  |  946 - 960  |  961 - 975  |  976 - 990  |  991 - 1005  |  1006 - 1020  |  1021 - 1035  |  1036 - 1050  |  1051 - 1065  |  1066 - 1080  |  1081 - 1095  |  1096 - 1110  |  1111 - 1125  |  1126 - 1140  |  1141 - 1155  |  1156 - 1170  |  1171 - 1185  |  1186 - 1200  |  1201 - 1215  |  1216 - 1230  |  1231 - 1245  |  1246 - 1260  |  1261 - 1275  |  1276 - 1290  |  1291 - 1305  |  1306 - 1320  |  1321 - 1335  |  1336 - 1350  |  1351 - 1365  |  1366 - 1380  |  1381 - 1395  |  1396 - 1410  |  1411 - 1425  |  1426 - 1440  |  1441 - 1455  |  1456 - 1470  |  1471 - 1485  |  1486 - 1500  |  1501 - 1515  |  1516 - 1530  |  1531 - 1545  |  1546 - 1560  |  1561 - 1575  |  1576 - 1590  |  1591 - 1605  |  1606 - 1620  |  1621 - 1635  |  1636 - 1650  |  1651 - 1665  |  1666 - 1680  |  1681 - 1695  |  1696 - 1710  |  1711 - 1725  |  1726 - 1740  |  1741 - 1755  |  1756 - 1770  |  1771 - 1785  |  1786 - 1800  |  1801 - 1815  |  1816 - 1830  |  1831 - 1845  |  1846 - 1860  |  1861 - 1875  |  1876 - 1890  |  1891 - 1905  |  1906 - 1920  |  1921 - 1935  |  1936 - 1950  |  1951 - 1965  |  1966 - 1980  |  1981 - 1995  |  1996 - 2010  |  2011 - 2025  |  2026 - 2040  |  2041 - 2055  |  2056 - 2070  |  2071 - 2085  |  2086 - 2100  |  2101 - 2115  |  2116 - 2130  |  2131 - 2145  |  2146 - 2160  |  2161 - 2175  |  2176 - 2190  |  2191 - 2205  |  2206 - 2220  |  2221 - 2235  |  2236 - 2250  |  2251 - 2265  |  2266 - 2280  |  2281 - 2295  |  2296 - 2310  |  2311 - 2325  |  2326 - 2340  |  2341 - 2355  |  2356 - 2370  |  2371 - 2385  |  2386 - 2400  |  2401 - 2415  |  2416 - 2430  |  2431 - 2445  |  2446 - 2460  |  2461 - 2475  |  2476 - 2490  |  2491 - 2505  |  2506 - 2520  |  2521 - 2535  |  2536 - 2550  |  2551 - 2565  |  2566 - 2580  |  2581 - 2595  |  2596 - 2610  |  2611 - 2625  |  2626 - 2640  |  2641 - 2655  |  2656 - 2670  |  2671 - 2685  |  2686 - 2700  |  2701 - 2715  |  2716 - 2730  |  2731 - 2745  |  2746 - 2760  |  2761 - 2775  |  2776 - 2790  |  2791 - 2805  |  2806 - 2820  |  2821 - 2835  |  2836 - 2850  |  2851 - 2865  |  2866 - 2880  |  2881 - 2895  |  2896 - 2910  |  2911 - 2925  |  2926 - 2940  |  2941 - 2955  |  2956 - 2970  |  2971 - 2985  |  2986 - 3000  |  3001 - 3015  |  3016 - 3030  |  3031 - 3045  |  3046 - 3060  |  3061 - 3075  |  3076 - 3090  |  3091 - 3105  |  3106 - 3120  |  3121 - 3135  |  3136 - 3150  |  3151 - 3165  |  3166 - 3180  |  3181 - 3195  |  3196 - 3210  |  3211 - 3225  |  3226 - 3240  |  3241 - 3255  |  3256 - 3270  |  3271 - 3285  |  3286 - 3300  |  3301 - 3315  |  3316 - 3330  |  3331 - 3345  |  3346 - 3360  |  3361 - 3375  |  3376 - 3390  |  3391 - 3405  |  3406 - 3420  |  3421 - 3435  |  3436 - 3450  |  3451 - 3465  |  3466 - 3480  |  3481 - 3495  |  3496 - 3510  |  3511 - 3525  |  3526 - 3540  |  3541 - 3555  |  3556 - 3570  |  3571 - 3585  |  3586 - 3600  |  3601 - 3615  |  3616 - 3630  |  3631 - 3645  |  3646 - 3660  |  3661 - 3675  |  3676 - 3690  |  3691 - 3705  |  3706 - 3720  |  3721 - 3735  |  3736 - 3750  |  3751 - 3765  |  3766 - 3780  |  3781 - 3795  |  3796 - 3810  |  3811 - 3825  |  3826 - 3840  |  3841 - 3855  |  3856 - 3870  |  3871 - 3885  |  3886 - 3900  |  3901 - 3915  |  3916 - 3930  |  3931 - 3945  |  3946 - 3960  |  3961 - 3975  |  3976 - 3990  |  3991 - 4005  |  4006 - 4020  |  4021 - 4035  |  4036 - 4050  |  4051 - 4065  |  4066 - 4080  |  4081 - 4095  |  4096 - 4110  |  4111 - 4125  |  4126 - 4140  |  4141 - 4155  |  4156 - 4170  |  4171 - 4185  |  4186 - 4200  |  4201 - 4215  |  4216 - 4230  |  4231 - 4245  |  4246 - 4260  |  4261 - 4275  |  4276 - 4290  |  4291 - 4305  |  4306 - 4320  |  4321 - 4335  |  4336 - 4350  |  4351 - 4365  |  4366 - 4380  |  4381 - 4395  |  4396 - 4410  |  4411 - 4425  |  4426 - 4440  |  4441 - 4455  |  4456 - 4470  |  4471 - 4485  |  4486 - 4500  |  4501 - 4515  |  4516 - 4530  |  4531 - 4545  |  4546 - 4560  |  4561 - 4575  |  4576 - 4590  |  4591 - 4605  |  4606 - 4620  |  4621 - 4635  |  4636 - 4650  |  4651 - 4665  |  4666 - 4680  |  4681 - 4695  |  4696 - 4710  |  4711 - 4725  |  4726 - 4740  |  4741 - 4755  |  4756 - 4770  |  4771 - 4785  |  4786 - 4800  |  4801 - 4815  |  4816 - 4830  |  4831 - 4845  |  4846 - 4860  |  4861 - 4875  |  4876 - 4890  |  4891 - 4905  |  4906 - 4920  |  4921 - 4935  |  4936 - 4950  |  4951 - 4965  |  4966 - 4980  |  4981 - 4995  |  4996 - 5010  |  5011 - 5025  |  5026 - 5040  |  5041 - 5055  |  5056 - 5070  |  5071 - 5085  |  5086 - 5100  |  5101 - 5115  |  5116 - 5130  |  5131 - 5145  |  5146 - 5160  |  5161 - 5175  |  5176 - 5190  |  5191 - 5205  |  5206 - 5220  |  5221 - 5235  |  5236 - 5250  |  5251 - 5265  |  5266 - 5280  |  5281 - 5295  |  5296 - 5310  |  5311 - 5325  |  5326 - 5340  |  5341 - 5355  |  5356 - 5370  |  5371 - 5385  |  5386 - 5400  |  5401 - 5415  |  5416 - 5430  |  5431 - 5445  |  5446 - 5460  |  5461 - 5475  |  5476 - 5490  |  5491 - 5505  |  5506 - 5520  |  5521 - 5535  |  5536 - 5550  |  5551 - 5565  |  5566 - 5580  |  5581 - 5595  |  5596 - 5610  |  5611 - 5625  |  5626 - 5640  |  5641 - 5655  |  5656 - 5670  |  5671 - 5685  |  5686 - 5700  |  5701 - 5715  |  5716 - 5730  |  5731 - 5745  |  5746 - 5760  |  5761 - 5775  |  5776 - 5790  |  5791 - 5805  |  5806 - 5820  |  5821 - 5835  |  5836 - 5850  |  5851 - 5865  |  5866 - 5880  |  5881 - 5895  |  5896 - 5910  |  5911 - 5925  |  5926 - 5940  |  5941 - 5955  |  5956 - 5970  |  5971 - 5985  |  5986 - 6000  |  6001 - 6015  |  6016 - 6030  |  6031 - 6045  |  6046 - 6060  |  6061 - 6075  |  6076 - 6090  |  6091 - 6105  |  6106 - 6120  |  6121 - 6135  |  6136 - 6150  |  6151 - 6165  |  6166 - 6180  |  6181 - 6195  |  6196 - 6210  |  6211 - 6225  |  6226 - 6240  |  6241 - 6255  |  6256 - 6270  |  6271 - 6285  |  6286 - 6300  |  6301 - 6315  |  6316 - 6330  |  6331 - 6345  |  6346 - 6360  |  6361 - 6375  |  6376 - 6390  |  6391 - 6405  |  6406 - 6420  |  6421 - 6435  |  6436 - 6450  |  6451 - 6465  |  6466 - 6480  |  6481 - 6495  |  6496 - 6510  |  6511 - 6525  |  6526 - 6540  |  6541 - 6555  |  6556 - 6570  |  6571 - 6585  |  6586 - 6600  |  6601 - 6615  |  6616 - 6630  |  6631 - 6645  |  6646 - 6660  |  6661 - 6675  |  6676 - 6690  |  6691 - 6705  |  6706 - 6720  |  6721 - 6735  |  6736 - 6750  |  6751 - 6765  |  6766 - 6780  |  6781 - 6795  |  6796 - 6810  |  6811 - 6825  |  6826 - 6840  |  6841 - 6855  |  6856 - 6870  |  6871 - 6885  |  6886 - 6900  |  6901 - 6915  |  6916 - 6930  |  6931 - 6945  |  6946 - 6960  |  6961 - 6975  |  6976 - 6990  |  6991 - 7005  |  7006 - 7020  |  7021 - 7035  |  7036 - 7050  |  7051 - 7065  |  7066 - 7080  |  7081 - 7095  |  7096 - 7110  |  7111 - 7125  |  7126 - 7140  |  7141 - 7155  |  7156 - 7170  |  7171 - 7185  |  7186 - 7200  |  7201 - 7215  |  7216 - 7230  |  7231 - 7245  |  7246 - 7260  |  7261 - 7275  |  7276 - 7290  |  7291 - 7305  |  7306 - 7320  |  7321 - 7335  |  7336 - 7350  |  7351 - 7365  |  7366 - 7380  |  7381 - 7395  |  7396 - 7410  |  7411 - 7425  |  7426 - 7440  |  7441 - 7455  |  7456 - 7470  |  7471 - 7485  |  7486 - 7500  |  7501 - 7515  |  7516 - 7530  |  7531 - 7545  |  7546 - 7560  |  7561 - 7575  |  7576 - 7590  |  7591 - 7605  |  7606 - 7620  |  7621 - 7635  |  7636 - 7650  |  7651 - 7665  |  7666 - 7680  |  7681 - 7695  |  7696 - 7710  |  7711 - 7725  |  7726 - 7740  |  7741 - 7755  |  7756 - 7770  |  7771 - 7785  |  7786 - 7800  |  7801 - 7815  |  7816 - 7830  |  7831 - 7845  |  7846 - 7860  |  7861 - 7875  |  7876 - 7890  |  7891 - 7905  |  7906 - 7920  |  7921 - 7935  |  7936 - 7950  |  7951 - 7965  |  7966 - 7980  |  7981 - 7995  |  7996 - 8010  |  8011 - 8025  |  8026 - 8040  |  8041 - 8055  |  8056 - 8070  |  8071 - 8085  |  8086 - 8100  |  8101 - 8115  |  8116 - 8130  |  8131 - 8145  |  8146 - 8160  |  8161 - 8175  |  8176 - 8190  |  8191 - 8205  |  8206 - 8220  |  8221 - 8235  |  8236 - 8250  |  8251 - 8265  |  8266 - 8280  |  8281 - 8295  |  8296 - 8310  |  8311 - 8325  |  8326 - 8340  |  8341 - 8355  |  8356 - 8370  |  8371 - 8385  |  8386 - 8400  |  8401 - 8415  |  8416 - 8430  |  8431 - 8445  |  8446 - 8460  |  8461 - 8475  |  8476 - 8490  |  8491 - 8505  |  8506 - 8520  |  8521 - 8535  |  8536 - 8550  |  8551 - 8565  |  8566 - 8580  |  8581 - 8595  |  8596 - 8610  |  8611 - 8625  |  8626 - 8640  |  8641 - 8655  |  8656 - 8670  |  8671 - 8685  |  8686 - 8700  |  8701 - 8715  |  8716 - 8730  |  8731 - 8745  |  8746 - 8760  |  8761 - 8775  |  8776 - 8790  |  8791 - 8805  |  8806 - 8820  |  8821 - 8835  |  8836 - 8850  |  8851 - 8865  |  8866 - 8880  |  8881 - 8895  |  8896 - 8910  |  8911 - 8925  |  8926 - 8940  |  8941 - 8955  |  8956 - 8970  |  8971 - 8985  |  8986 - 9000  |  9001 - 9015  |  9016 - 9030  |  9031 - 9045  |  9046 - 9060  |  9061 - 9075  |  9076 - 9090  |  9091 - 9105  |  9106 - 9120  |  9121 - 9135  |  9136 - 9150  |  9151 - 9165  |  9166 - 9180  |  9181 - 9195  |  9196 - 9210  |  9211 - 9225  |  9226 - 9240  |  9241 - 9255  |  9256 - 9270  |  9271 - 9285  |  9286 - 9300  |  9301 - 9315  |  9316 - 9330  |  9331 - 9345  |  9346 - 9360  |  9361 - 9375  |  9376 - 9390  |  9391 - 9405  |  9406 - 9420  |  9421 - 9435  |  9436 - 9450  |  9451 - 9465  |  9466 - 9480  |  9481 - 9495  |  9496 - 9510  |  9511 - 9525  |  9526 - 9540  |  9541 - 9555  |  9556 - 9570  |  9571 - 9585  |  9586 - 9600  |  9601 - 9615  |  9616 - 9630  |  9631 - 9645  |  9646 - 9660  |  9661 - 9675  |  9676 - 9690  |  9691 - 9705  |  9706 - 9720  |  9721 - 9735  |  9736 - 9750  |  9751 - 9765  |  9766 - 9780  |  9781 - 9795  |  9796 - 9810  |  9811 - 9825  |  9826 - 9840  |  9841 - 9855  |  9856 - 9870  |  9871 - 9885  |  9886 - 9900  |  9901 - 9915  |  9916 - 9930  |  9931 - 9945  |  9946 - 9960  |  9961 - 9975  |  9976 - 9990  |  9991 - 10005  |  10006 - 10020  |  10021 - 10035  |  10036 - 10050  |  10051 - 10065  |  10066 - 10080  |  10081 - 10095  |  10096 - 10110  |  10111 - 10125  |  10126 - 10140  |  10141 - 10155  |  10156 - 10170  |  10171 - 10185  |  10186 - 10200  |  10201 - 10215  |  10216 - 10230  |  10231 - 10245  |  10246 - 10260  |  10261 - 10275  |  10276 - 10290  |  10291 - 10305  |  10306 - 10320  |  10321 - 10335  |  10336 - 10350  |  10351 - 10365  |  10366 - 10380  |  10381 - 10395  |  10396 - 10410  |  10411 - 10425  |  10426 - 10440  |  10441 - 10455  |  10456 - 10470  |  10471 - 10485  |  10486 - 10500  |  10501 - 10515  |  10516 - 10530  |  10531 - 10545  |  10546 - 10560  |  10561 - 10575  |  10576 - 10590  |  10591 - 10605  |  10606 - 10620  |  10621 - 10635  |  10636 - 10650  |  10651 - 10665  |  10666 - 10680  |  10681 - 10695  |  10696 - 10710  |  10711 - 10725  |  10726 - 10740  |  10741 - 10755  |  10756 - 10770  |  10771 - 10785  |  10786 - 10800  |  10801 - 10815  |  10816 - 10830  |  10831 - 10845  |  10846 - 10860  |  10861 - 10875  |  10876 - 10890  |  10891 - 10905  |  10906 - 10920  |  10921 - 10935  |  10936 - 10950  |  10951 - 10965  |  10966 - 10980  |  10981 - 10995  |  10996 - 11010  |  11011 - 11025  |  11026 - 11040  |  11041 - 11055  |  11056 - 11070  |  11071 - 11085  |  11086 - 11100  |  11101 - 11115  |  11116 - 11130  |  11131 - 11145  |  11146 - 11160  |  11161 - 11175  |  11176 - 11190  |  11191 - 11205  |  11206 - 11220  |  11221 - 11235  |  11236 - 11250  |  11251 - 11265  |  11266 - 11280  |  11281 - 11295  |  11296 - 11310  |  11311 - 11325  |  11326 - 11340  |  11341 - 11355  |  11356 - 11370  |  11371 - 11385  |  11386 - 11400  |  11401 - 11415  |  11416 - 11430  |  11431 - 11445  |  11446 - 11460  |  11461 - 11475  |  11476 - 11490  |  11491 - 11505  |  11506 - 11520  |  11521 - 11535  |  11536 - 11550  |  11551 - 11565  |  11566 - 11580  |  11581 - 11595  |  11596 - 11610  |        starší >>