| Téma: |
Re: NOC S KARLEM |
| Autor: |
Anonym |
Datum: |
15:05 21.01.2013 |
Na téma: |
Nezatřízeno |
| Text: |
Miloš ZemanZ Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání Ing. Miloš Zeman, CSc.
3. předseda vlády České republiky
Ve funkci:
22. července 1998 – 12. července 2002
Prezident Václav Havel
Předchůdce Josef Tošovský
Nástupce Vladimír Špidla
--------------------------------------------------------------------------------
2. předseda Poslanecké sněmovny
Ve funkci:
1996 – 1998
Předchůdce Milan Uhde
Nástupce Václav Klaus
--------------------------------------------------------------------------------
12. předseda ČSSD
Ve funkci:
1993 – 2001
Předchůdce Jiří Horák
Nástupce Vladimír Špidla
--------------------------------------------------------------------------------
1. předseda Strana Práv Občanů ZEMANOVCI
Ve funkci:
6. března 2010 – 29. května 2010
Předchůdce strana založena
Nástupce Vratislav Mynář
--------------------------------------------------------------------------------
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1990 – 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1992 – 1992
--------------------------------------------------------------------------------
Poslanec Poslanecké sněmovny
Ve funkci:
1996 – 2002
--------------------------------------------------------------------------------
Narození 28. září 1944 (68 let)
Kolín, Protektorát Čechy a Morava
Politický subjekt KSČ (1968–1970)
OF (1990–1991)
OH (1991–1992)
ČSSD (1992–2007)
SPOZ (od 2009)
Choť Blanka Zemanová (1971-1978)
Ivana Zemanová, roz. Bednarčíková (od 1993)
Miloš Zeman v roce 2001
Miloš Zeman a Vladimir PutinMiloš Zeman (* 28. září 1944 Kolín) je český politik, ekonom a prognostik, v období 1993–2001 předseda České strany sociálně demokratické. V letech 1996–1998 zastával funkci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a následující čtyři roky byl předsedou sociálnědemokratické vlády menšinového charakteru, jejíž existence byla umožněna na základě tzv. „opoziční smlouvy“ s Občanskou demokratickou stranou.
Po neúspěšné kandidatuře na prezidenta České republiky v roce 2003 odešel na sedm let z politiky. V březnu 2010 se stal předsedou nově založené Strany Práv Občanů ZEMANOVCI. Na funkci rezignoval po parlamentních volbách 2010, ve kterých se strana nedostala do sněmovny.[1]
V přímé volbě prezidenta České republiky v roce 2013 vyhrál první kolo se ziskem 24,21 % platných hlasů a v rozhodujícím druhém kole se střetne s Karlem Schwarzenbergem.
První manželkou byla v 70. letech Blanka Zemanová, s níž má syna, lékaře Davida Zemana. Druhou maželkou se v roce 1993 stala Ivana Zemanová, se kterou má dceru Kateřinu Zemanovou.
Obsah [skrýt]
1 Činnost před rokem 1989
2 Sametová revoluce
3 Činnost od roku 1989
3.1 Předseda poslanecké sněmovny
3.2 Předseda vlády
3.3 Návraty do politiky
3.4 Prezidentské volby 2013
4 Kritika
5 Soukromý život
6 Publikace
7 Odkazy
7.1 Reference
7.2 Literatura
7.3 Související články
7.4 Externí odkazy
Činnost před rokem 1989Matka Miloše Zemana byla učitelka, otec poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, vyrůstal jen s matkou. [2] Vystudoval střední ekonomickou školu a Vysokou školu ekonomickou v Praze roku 1969 (řádné studium mu zpočátku nebylo z politických důvodů umožněno). Získal vědeckou hodnost kandidáta ekonomických věd (CSc.). Během Pražského jara (1968) vstoupil do KSČ, ze které byl vyloučen v roce 1970. Pak pracoval jako prognostik v několika organizacích, ze kterých byl buď vyloučen, nebo byly celé organizace rozpuštěny.
V srpnu 1989 vyšel jeho článek Prognostika a přestavba[3] v Technickém magazínu, ve kterém na základě vědeckých poznatků kritizoval tehdejší režim.[4] Jeho účinek umocnily provokativní kresby ilustrátora Pavla Matušky.
Úvod článku:
…s probíhající přestavbou dostává u nás skutečně prognostika poprvé normální podmínky pro svou existenci. Mizí nadšené chvalozpěvy na světlou budoucnost, která nám bude darována díky moudrému a neomylnému vedení. Začíná střízlivý rozbor budoucích příležitostí a rizik, při kterém často s hrůzou zjišťujeme, že nejvýraznější rizika mohou vzniknout jako důsledek nekvalifikovaných (ať již uskutečněných nebo projektovaných) rozhodnutí tohoto vedení.
– Miloš Zeman, Prognostika a přestavba, srpen 1989
Za tento článek byl propuštěn z tehdejšího zaměstnání v Agrodatu.[5]
Sametová revoluceBěhem sametové revoluce se aktivně zapojil do činnosti Občanského fóra, dokonce na svém psacím stroji na Vysočině sepsal jeho první politický program.[6] Jeho krátký projev na Letenské pláni 25. listopadu 1989, kde srovnával naši životní úroveň např. s africkými státy, měl u účastníků obrovský ohlas.
Činnost od roku 1989V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za OF, do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 3 - Praha 3-Praha 10). Mandát obhájil za OF ve volbách roku 1990. Po rozkladu Občanského fóra přešel v roce 1991 do Občanského hnutí, od ledna 1992 pak byl členem poslaneckého klubu Klub Sociálně demokratické orientace.[7][8][9] Působil ve funkci předsedy rozpočtového výboru parlamentu. Současně v letech 1990–1993 pracoval jako vědecký pracovník Prognostického ústavu ČSAV, do kterého nastoupil v lednu roku 1990.
Jako poslanec Federálního shromáždění vyslovil nesouhlas s vysídlením Němců z Československa, které označil za porušení demokracie a přirovnal ho ke stalinským nuceným migracím.[10][11]
K roku 1990 se profesně uvádí jako vědecký pracovník Prognostický ústav ČSAV, bytem Praha.[12]
Ve volbách roku 1992 přešel do Sněmovny lidu, nyní jako poslanec za Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD) (volební obvod Jihočeský kraj), do které vstoupil v roce 1992. Podle vzpomínek Vladimíra Špidly byl iniciátorem zapojení Miloše Zemana do ČSSD a na kandidátku této strany ve volbách roku 1992 jihočeský politik Václav Svoboda. Kandidátce ČSSD totiž tehdy v jižních Čechách prý chyběla výrazná osobnost a Svoboda navrhl oslovit tehdy politicky nezařazeného Miloše Zemana. Emisaři ČSSD náhodou dorazili za Zemanem jen o několik hodin dříve, než se u něj se stejnou nabídkou objevili i vyslanci dalšího politického subjektu, Liberálně sociální unie, takže Zeman dal přednost ČSSD a odstartoval svou kariéru v této formaci.[13] Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[14] Ve FS se profiloval jako zastánce udržení společného státu a navrhl vznik česko-slovenské unie. I když byl návrh původně schválen, nebyl pak dále rozvinut. HZDS myšlenku unie podpořilo, ale pro nesouhlas jejího koaličního partnera na federální úrovni ODS, od této podpory později ustoupilo.[15]
V roce 1992 se Zeman stal předsedou pražské stranické organizace ČSSD a o rok později i celé strany. Ve funkci předsedy ČSSD působil až do roku 2001 a z jednoho z mnoha politických subjektů udělal během několika let nejprve nejsilnější opoziční a nakonec i vítěznou stranu voleb.
Předseda poslanecké sněmovnyPoslancem se znovu stal až po volbách do české Poslanecké sněmovny v roce 1996, kdy ČSSD pod jeho vedením dosáhla historického úspěchu, který znemožnil tehdejšímu předsedovi Občanské demokratické strany (ODS) Václavu Klausovi sestavit většinovou vládu. Za toleranci menšinové vládě získal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, které zaujímal až do předčasných voleb v roce 1998.
Dne 14. září 1997 (60. výročí úmrtí T.G. Masaryka) obdržel v Rudolfinu "Čestnou medaili T.G. Masaryka" Masarykova demokratického hnutí, spolu s Petrem Pithartem a Václavem Klausem.
Předseda vládyPodrobnější informace naleznete v článku Vláda Miloše Zemana.
22. července 1998 se po vítězných volbách stal českým premiérem, kterým byl po celé volební období až do 12. července 2002. Jeho jednobarevná menšinová vláda byla tolerována ze strany ODS na základě tzv. opoziční smlouvy. Zároveň ve volebním období 1998-2002 zasedal jako poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Již v průběhu funkčního období oznámil, že v roce 2001 nebude obhajovat pozici předsedy ČSSD, a toto místo přenechal Vladimíru Špidlovi, který po dalších vítězných volbách ČSSD převzal po něm i funkci premiéra. Stáhl se do politického ústraní a tvrdil, že politiku nadobro opouští, ačkoliv médii i částí politické scény byl předpovídán jeho budoucí návrat.
Návraty do politikyO ten se pokusil, neboť na základě vítězství ve vnitrostranickém referendu v roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta. Vypadl však již v prvním kole, kdy v tajné volbě prohrál v souboji s bývalým předsedou ODS Václavem Klausem a senátorkou Jaroslavou Moserovou. Překvapivě nízký počet hlasů dokazoval, že ho nevolili ani někteří zástupci ČSSD, což se všeobecně klade za vinu vnitrostranickému útoku ze strany tehdejšího místopředsedy ČSSD Stanislava Grosse.[zdroj?]
Po tomto fiasku se stáhl a politické dění již pouze příležitostně glosoval. Přesto nadále ovlivňoval politickou scénu zejména prostřednictvím svých stále četných příznivců v ČSSD, např. Zdeňka Škromacha. Ostře kritizoval působení jak Vladimíra Špidly (ačkoliv jej původně doporučil jako svého následovníka), tak jeho nástupce Stanislava Grosse, kterého považoval za hlavního viníka svého neúspěchu při prezidentské kandidatuře.
Smír uzavřel až s dalším předsedou ČSSD, Jiřím Paroubkem, a to přesto, že právě Paroubek v minulosti dlouhodobě patřil mezi Zemanovy ostré názorové oponenty. Vztahy mezi ním a Paroubkem však výrazně ochladly po volbách v roce 2006, kdy se Zeman s Paroubkem zásadně rozešli v názorech na nejvhodnější strategii povolebního vyjednávání, zkomplikovaného patovou situací v Poslanecké sněmovně.
Spory Miloše Zemana s Jiřím Paroubkem se vyhrotily v únoru 2007, kdy Paroubek Zemana obvinil, že v roce 1997 uzavřel nevýhodnou mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem. Předmětem smlouvy bylo zastupování ČSSD ve sporu s Ministerstvem financí o vlastnictví Lidového domu, sídla ČSSD. Altner spor sice v roce 2000 vyhrál, ale později tvrdil, že mu ČSSD neuhradila odměnu sjednanou ve smlouvě. Úroky z údajně nezaplacené odměny mezitím narostly natolik, že svou výší začaly ohrožovat existenci ČSSD jako takové, neboť pravomocné uznání nároku soudem by nejspíše vedlo ke konkursu a následnému pravděpodobnému zániku ČSSD. Konflikt mezi Jiřím Paroubkem a Milošem Zemanem vyvrcholil poté, co na Miloše Zemana podal v souvislosti s touto kauzou trestní oznámení Jaroslav Novák, známý pod přezdívkou Večerníček. Miloš Zeman to označil za skrytou aktivitu Jiřího Paroubka a 21. března 2007 vystoupil z ČSSD.
Dalším náznakem návratu Miloše Zemana do politiky bylo otevření pražské kanceláře jeho příznivci.[16] Jeden z iniciátorů – Miroslav Šlouf – otevřeně řekl, že cílem této akce je, aby byl Miloš Zeman zvolen prezidentem České republiky. Jiní představitelé ČSSD to však nepovažují za reálné.[17] Následně vedle sdružení vznikla také Strana Práv Občanů ZEMANOVCI, za kterou ohlásil kandidaturu v parlamentních volbách jako lídr v Ústeckém kraji a jejíž významným sponzorem je český zástupce ruské ropné společnosti Lukoil.[18] Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010, ve kterých ZEMANOVCI nepřesáhli 5 %, které jsou nutné pro vstup do poslanecké sněmovny, oznámil svou rezignaci na post předsedy strany. Do budoucna přislíbil straně svou podporu v dalších kampaních jako například ve volbách do zastupitelstev obcí 2010.[19] Dne 13. listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou SPOZ.
Prezidentské volby 2013V roce 2012 oznámil, že bude kandidovat, s podporou Strany Práv Občanů, v prezidentské volbě konané v roce 2013.[20] Koncem června 2012 nasbíral potřebných 50 000 podpisů občanů podporujících jeho kandidaturu.[21] Dle zákona zřídil transparentní účet u České spořitelny s číslem 2390200073/0800.viz. Avšak ten do října 2012 nezaznamenal žádné transakce, i přesto, že Zeman kampaň spustil již v srpnu 2012 a mezitím na ni vynaložil tři miliony korun. Mezi jeho hlavní donátory patřil lobbista a bývalý dlouholetý člen KSČ Miroslav Šlouf a místopředseda SPOZ Martin Nejedlý, oba darovali milion korun.[22] Milion korun také daroval podnikatel František Gajdoš, který figuroval v procesu privatizace.[23] Za financování své kampaně byl často kritizován. 8. ledna 2013 byl vyzván, aby objasnil své financování, Zeman na svou obhajobu uvedl několik svých podporovatelů, například zmínil, že mu podnikatel Milan Šimonovský (jednatel firmy Sigma Group a.s.) daroval dva miliony korun, ale v té době na transparentním účtu tento dar zapsán nebyl.[24] V lednu 2013 ho také pro možné porušení zákonů ve formální podobě zápisu příjmů a výdajů ve financování jeho kampaně zažaloval advokát Milan Hulík, dle jeho žaloby jde o neodkrytých šest milionů.[25] Kritiku kvůli netransparentnosti financování sklidil i od herce Tomáše Hanáka.[26] Jako druhé nejméně transparentní financování prezidentské kampaně, ho v lednu 2013 vyhodnotila organizace Transparency International.[27]
Jako prezident by rád podpořil výstavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe[28]. Souhlasí s prolomením těžebních limitů hnědouhelných dolů v severních Čechách a s tím spojeným bouráním obcí.[29] Zastává také názor, že Šumava je hospodářský les jako každý jiný, je odpůrcem solárních a větrných elektráren a práva veřejnosti na účast ve správních řízeních s vlivem na životní prostředí považuje za příliš velká.[30]
Vyslovil se pro změnu volebního zákona, která by u parlamentních voleb umožnila vybírat kandidáty z několika kandidátek zároveň.[31] Podporuje zavedení institutu referenda a odvolatelnost poslanců lidovým hlasováním.[32] Uvítal by transformaci Senátu z přímo volené komory na orgán tvořený reprezentacemi krajských zastupitelstev.[33]
V 1. kole prezidentských voleb, které se konaly v termínech 11. a 12. ledna 2013 se Miloš Zeman umístil na prvním místě s počtem 24,21% hlasů. Do druhého kola postoupil společně s Karlem Schwarzenbergem. Miloš Zeman získal většinu hlasů v 8 ze 14-ti krajů - Jihomoravský, Karlovarský, Vysočina, Moravskoslezský, Olomoucký, Pardubický, Ústecký a Zlínský.
KritikaPolitické působení Miloše Zemana je spojováno s řadou afér a korupčních případů. Před volbami v roce 1996 jednal tajně s podnikatelem Janem Vízkem - podrobněji Aféra Bamberg. Kritizován byl i za výběr nejbližších spolupracovníků, zejména šéfa svých poradců Miroslava Šloufa, politického představitele předlistopadového SSM i KSČ. V roce 1999 vyšlo najevo vydírání správce Štiřínského zámku jeho poradcem Jaroslavem Novotným, který po správci Václavu Hrubém požadoval vyrobení falešných důkazů na bývalého ministra zahraničí Zielence. Ve stejné době bylo zjištěno, že na zámku Štiřín bylo funkční odposlechové zařízení.[34] V květnu 2000 bylo odhaleno, že v týmu poradců tehdejšího premiéra Miloše Zemana vznikl materiál nazvaný Olovo, který měl zdiskreditovat ministryni školství a Zemanovu stranickou kolegyni Petru Buzkovou - podrobněji Aféra Olovo.
Bylo mu často vytýkáno, že do politiky vnesl nebývalou míru hrubosti a arogance. Známé jsou zejména jeho četné urážky novinářů a politických protivníků, ale i nikdy neprokázaná obvinění z korupce např. na adresu novináře Ivana Breziny nebo bývalého ministra zahraničí Josefa Zieleniece. Za jeho působení byla v roce 1998 uzavřena Opoziční smlouva s ODS, za jejíhož trvání došlo podle dokumentárního filmu Vládneme, nerušit (natočeného dle stejnojmenné knihy Erika Taberyho) k poklesu politické kultury, zvýšení míry korupce, k výhrůžkám a pokusu o vraždu novinářky Sabiny Slonkové).
V rámci předvolební kampaně pro prezidentské volby v roce 2013 požádal, stejně jako další kandidát Jiří Dienstbier, o podporu vedení KSČM.[35] KSČM nakonec podpořila oba kandidáty.[36]
Negativně se vyjadřuje o islámu, který označil za anticivilizaci financovanou z prodeje ropy a drog. Odmítá rozlišovat mezi umírněnými a radikálními muslimy.[37][38] Nesouhlasí se stavbou mešit na území České republiky.[39]
Soukromý životZ prvního manželství (1971 − 1978) s bývalou manželkou Blankou má syna Davida (1971), který pracuje jako lékař. Podruhé se oženil v červenci 1993 se svojí tehdejší asistentkou Ivanou Bednarčíkovou (* 29. dubna 1965); 1. ledna 1994 se jim narodila dcera Kateřina.[40] Od roku 2002 je Miloš Zeman v důchodu, který tráví v bytě v části historické tvrze v Novém Veselí (okres Žďár nad Sázavou), jejímž je spolumajitelem. Mezi jeho zájmy patří pěší a lyžařská turistika, sci-fi a šachy.[41] V roce 2007 o něm režisér Robert Sedláček natočil pro Českou televizi Brno dokument Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny. Je ateistou.[42]
PublikaceSeznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Miloš Zeman1991 Naše posttotalitní krize a její možná východiska
1995 Zpověď bývalého prognostika
1998 Varovná prognostika
2005 Jak jsem se mýlil v politice
2006 Vzestup a pád české sociální demokracie
2012 Zpověď informovaného optimisty
OdkazyReference
|
|
