Téma: |
News_246 |
Autor: |
vait |
Datum: |
11:23 26.11.2011 |
Na téma: |
Nezatřízeno |
Text: |
Ano, v Peru jíme morče!
Zrovna jsem přijela do města Děčín, hezkého městečka, 120km severně od Prahy. Rozdíl v podnebí mezi Samarou v Kostarice a Českou republikou mi způsobil otřes a pěknou angínu, stejně jako Jaroušku kterému v tu dobu bylo 15 měsíců. Byla jsem připravena zapůsobit dobře na mou českou rodinu, a tak jsem se rozhodla (toho času jsem neuměla ani jedno české slovo) jít nakupovat s pomocí slovníku.
Chtěla jsem koupit nějaké ingredience na přípravu „papita a la wuankajna“ nebo „lomito saltado“ nebyla jsem si zatím jistá, které z našich chutných pokrmů bych měla připravit, abych udělala dojem. Několik bloků potom co jsem prošla přes hlavní náměstí Masaryka jsem uviděla na rohu obchod bez označení, ve výkladní skříni bylo vidět takových 10 až 15 morčat. Nevěřila jsem jaké mám štěstí! Toto bylo znamení, na které jsem čekala, uvařím jim „Morče a la Wuačana“, dle domácího receptu mé tety Enmity z Wuača. Hmmm! Jaká dobrota, řekla jsem si a šla jsem si okamžitě několik morčat zarezervovat. Je pravda, že morčata ve výloze byla trochu vychrtlá a dost chlupatá, myslela jsem, že by mi je mohli oholit a nechat čisťounké. A tak s pomocí mého slovníku jsem řekla prodavačce:
„Prosím chci 2 morčata, ty nejtlustší“
A ona mi na to odpověděla: „Máte doma pro ně bydlení?“
A já: „Bydlení? Ne, chci je jen na dnešek, můžete mi je očistit?“
Ona: „Očistit? Nepotřebují očistit, možná jen učesat.“
Zde jsem začala přemýšlet o tom, že můj slovník mi vůbec nepomáhá a tak jsem našla jiná slovíčka a řekla jsem: „Chci dvě morčata, bez chlupů, vnitřností, očištěné na vaření.“
Toto byly poslední slova, která jsem slyšela. Nevím, jak se to stalo, ale tvář prodavačky se začala měnit, zčervenala jako rajče a začala na mě řvát spoustu slov, kterým jsem nerozuměla, vyvedla mě za rameno a zavřela mi před nosem dveře.
Byla jsem z toho úplně rozčarovaná, co si asi tahle paní myslela? Proč mi nechtěla prodat ty morčata, když jsou na prodej pro Čechy, proč je neprodala i mě? Diskriminace!
Jelikož jsem nemohla připravit „Morče a la wuačana“, rozhodla jsem se udělat rýži s kuřetem. Nakonec jsem ztratila po této prožité odysee i chuť vařit.
Po několika měsících mi došlo, že v Evropě chovají morčata jako domácí mazlíčky a představa sníst je, je jako pro nás představa, že jíme psa nebo kočku. Ani jim nemůžete říct, že jíte morčata, Češi se začnou nepopsatelně šklebit odporem. Ten krám, kde jsem se ocitla, byl obchod s domácími zvířaty a teď mají tam ceduli, kde je napsáno: „Prodáváme domácí zvířata, jakýkoliv druh týrání, zneužívání nebo trápení bude náležitě ohlášeno na vedení úřadu“.
Nakonec se nestalo nic hrozného, morčata v těchto místech jsou hubená a chlupatá. Mým dětem, jako správným Peruáncům říkám, že morče není domácí zvíře, ale jídlo v Peru a chovat morčata doma, je jako chovat doma kuřata nebo slepice a jak říká moje babička Inda: „S jídlem se nehraje“.
|
|