| Téma: |
NEWS_81 - Proč válku nelze vyhrát |
| Autor: |
vait |
Datum: |
10:12 26.08.2010 |
Na téma: |
Nezatřízeno |
| Text: |
Hodně dobrá úvaha na téma tzv. pravice a tzv. levice a o nesmyslnosti válek obecně.
Uvaha, která směřuje nejen k pravdoláskovcům a lidem, kteří podléhají mediální masáži obecně, ale i těm na druhé straně pomyslné barikády, kteří se od zmateného stáda oddělují nebo se již oddělili.
Proč války nelze vyhrát
25. 8. 2010.
(John Kozy, profesor filosofie a logiky)
Výběr z článku:
1.
Často je citován výrok Edmunda Burkeho: „Ti, kteří se nepoučí z historie, jsou předurčení tomu, aby si ji zopakovali“. Ve skutečnosti však ani jasná historická ponaučení nejsou často rozeznána těmi, kteří znají dějepis velmi dobře.
2.
Všechny války, dokonce i v případě, že jsou provozované nejsilnějšími státy proti slabým souperům, jsou riskantní, a jejich náklady jsou v každém ohledu vyšší než předpokádané, a to dokonce, i když nezapočteme fyzické ničení a ztráty životů.
Národy, které zahájily války s psychologickou jistotou vítězství, jej dosáhly jen zřídka, a pokud ano, výsledky byly zřídka trvalé. Gándhí kdysi objevil, že „vítězství, které bylo dosaženo násilím, se rovná porážce, protože je jenom dočasné."
3.
Křižáci, kteří bojovali pod hlavičkou Krista, nemohli udělat z Palestiny součást křesťanského světa. Francie za Napoleona dobyla většinu Evropy, pak ale všechno ztratila a Napoleon skončil jako zlomený muž. Pruský militarismus zvítězil ve francouzsko-pruské válce, ale Německo vše ztratilo za méně než sto let. Rakušané v roce 1914 nejenže neuspěli ve snaze ovládnout Srby, ale celá říše i monarchistická forma vlády byly ztraceny.
4.
Spojenci vyhráli druhou světovou válku, Francie a Anglie však přišly o kolonie, za jejichž zachování bojovaly, a tyto dvě velmoci, jež byly před válkou tak ohromné, byly odstaveny na vedlejší kolej, i když si to obě dvě nechtějí přiznat. Izrael od roku 1948 vyhrál pět válek proti různým arabským státům, jeho prosperita a bezpečí se však nezvýšily, a arabská nenávist a nesmiřitelnost se ještě více rozšířila.
5.
Lidé by si měli uvědomit, že po válce věci nikdy nejsou stejné jako dříve, a že dokonce ani vítězové jen zřídkakdy dostanou to, za co bojovali. Válka je jenom hon bláznů za jepicemi.
6.
Na konci II. světové války američtí vůdci neoprávněně předpokládali, že status americké supervelmoci jim umožní vnutit svůj pohled na to, jak by měl svět vypadat, všem ostatním. Pak přišla Korea a předpoklad se ukázal jako falešný. Navzdory veškeré destrukci a zabíjení, které dopadlo na Severní Koreu, se její postoj nezměnil. Ani to je nepoučilo.
Nepoučeni zůstali také ve Vietnamu, po němž Henry Kissinger měl údajně naivně prohlásit: „Nemohu uvěřit, že se ti primitivní lidé nenechali zlomit.“ Vietnamci se nikdy nevzdali. Američané i teď hloupě předpokládají, že národy Blízkého východu změní svůj postoj, když bude uplatněn dostatek síly dostatečně dlouho a doplněn dostatkem slibů lepší budoucnosti. Dějiny vyvracejí takové předpoklady.
Kompletní článek ZDE:
http://www.outsidermedia.cz/Article.aspx?id=3952
vait:)
PS:
A na závěr hezký názor z diskuze:
CD - 25. 8. 2010
Je to moc pěkně napsaný článek s obecným závěrem ke vztahu válka a válečné vítězství. Poukázno na to, že útočníci, tedy iniciátoři válek většinou vítězství nedosahnou, anebo je jejich vítězství t.zv.Pyrhovo.
Dovolím si u jedné skutečnosti se zastavit. Autor píše v souvislosti s násilím na Blízkém Východě o tom, že vojáci, kteří umírají ve snaze změnit hodnoty lidí, vždy umírají zbytečně. Ti vojáci přece neumírají ve snaze změnit hodnoty lidí. Ti mají snahu splnit úkol žoldnéřů a přežít. Změnit hodnoty lidí potřebují ti, kteří je bojovat posílají. Podobně je tomu v každé útočné válce, bych myslela. Jiná věc je samozřejmě obrana, ale ta není předmětem článku.
|
|
