| Téma: |
NEWS_76 - Jak jsem poznal Milana Paumera já |
| Autor: |
vait |
Datum: |
18:13 07.08.2010 |
Na téma: |
Nezatřízeno |
| Text: |
Jak jsem poznal Milana Paumera já.
Vladimír Kapal
(Malá ochutnávka z článku:)
Před několika lety se Milan Paumer odvážil přijet na besedu do jámy lvové – do Čelákovic, kde stále žije sestra strážmistra Honzátka i jeho dvě děti. Všichni tři se přišli podívat do očí člověku, který byl u toho, když bratři Mašínové podřízli chloroformem omámeného otce dvou dětí.
-
Na mou otázku, zdali se on a bratři Mašínové někdy cítili vinni, že Mašínův strýc, který jim na své jméno koupil motocykl a s ním pak vyráželi na své akce, dostal doživotí, odpověděl: „A proč bychom se měli cítit vinni? Byla to válka a on byl oběť, to se stává.“ Zeptal jsem se také proč se nepokusili spáchat atentát na nějakého představitele komunistické moci, odpověď zněla, že o tom ani neuvažovali. Jediné co chtěli, bylo získat zbraně, peníze, prostřílet se na západ a vstoupit do amerických jednotek Rangers.
-
Pro všechny mladší diskutéry, kteří se do mne jistě pustí jen pár informací. Jsem ročník 1949, syn otce, který v roce 1950 dostal za protistátní činnost Jáchymov s visačkou MUKL, pro ty mladé, znamenalo to: Muž Určený K Likvidaci.
-
Takže mne nikdo nemůže nařknout s komunistického myšlení, ale i přesto, poté, co jsem hovořil osobně s Milanem Paumerem a poznal ho jako člověka hloupého, necitelného, s výrazným násilnickým aspektem a láskou k zabíjení, nemohu a nechci činy této skupiny schvalovat. Vrah, zůstane vždycky vrahem. A podříznout omámeného a do kozelce svázaného nepřítele i ve válce, by se podle ženevských konvencí z roku 1929 trestalo kulkou ve všech armádách.
Nebo by se aspoň mělo. Stydím se za svého premiéra a všechny potentáty, kteří se snaží z vrahů udělat hrdiny. Je to můj názor a nehodlám od něho ustupovat.
Vladimír Kapal
Zdroj:
http://kapal.blog.idnes.cz/c/149925/Jak-jsem-poznal-Milana-Paumera-ja.html
-
vait:)
|
|
