Téma: |
Re: Možná Vás bude zajímat |
Autor: |
T. Zunt |
Datum: |
14:45 01.11.2009 |
Na téma: |
Nezatřízeno |
Text: |
Milá A. K., děkuji ti. Otevřela jsi mi oči, má odtrženost od reality je evidentně až trestuhodná. (I. S. budu promptně kontaktovat, terénního pracovníka však nepošlu - jak jistě víš, nepodařilo se v rámci komunitního plánování - kromě jiného - terénního pracovníka zajistit).
Plně se ztotožňuji taktéž s tvým tvrzením, že mé vyobcování z procesu komunitního plánování (a nejen mé a nejen z procesu komunitního plánování) bylo zcela po právu. Je to tak. Dovol mi tedy k blížícímu se dvacátému výročí malou (uvědomělou) sebekritiku k tomuto tématu. (A jestli mají někteří zaměstnanci úřadu strach a bojí se, jak je nejen zde sem tam "naznačováno", nechť jim toto poslouží jako příklad, jak mohou jednat). Je to jednoduhé:
Já a ještě několik (zjevně však zmanipulovaných) jednotlivců (pár desítek) přejímaly pomýlené názory, že komunitní plánování je o spolupráci a o odborně podloženém a otevřeném přístupu k řešení problémů komunity v součinnosti odborníků, neziskovek, úřadu městského a politickou reprezentací, lidí, kteří mají zájem o hledání řešení. Dnes (s odstupem) bych to charakterizoval jako bezstarostnou mladickou nerozvážnost, která přinášela pod vlivem cizích prvků (zkušenosti z jiných a nám cizích měst apod.) zbytečné problémy do tolik jinak tak poklidného a konsolidovaného města. Má pomýlenost ale byla nakonec několika (asi tak dvěma) bdělými strážci městských pořádků po právu odhalena. Nakonec to ostatně potvrdily prověrky. Strážci městských pořádků (či možná prověrkové komise) vymazali několik odhalených strůjců nepořádku ze svých seznamů - jiné však ponechali, nechajíc jim pravděpodobně (a dle mého soudu velkoryse) prostor pro to, aby zvážili svůj ústup od nově nastavené linie městských pořádků. Ano, dnes už vím, že jsem ze své pozice jakéhosi garanta komunitního plánování, nečelil (ač jsem měl) rozhodným způsobem sociální demagogii rozvíjené blokem zmanipulovaných sil, v jejímž důsledku pak narůstaly požadavky na úpravy, změny a jiné nepřípustnosti. Připustil jsem tak, že byla oslabena a postupně likvidována úloha centrálního plánovitého řízení, že byla rozkládána sama podstata konsolidovaného systému a tím byly ohrožovány samotné základy městského pořádku. Dnes vidím, že nebyla ze strany strážců městského pořádku jiná možnost jak oddělit zrno od plev, když jsem já sám jako „odpovědný činitel“, nevyvodil sám u sebe odpovídající závěry, nebyl jsem dostatečně důsledný a nenašel v sobě dost síly, abych se včas vypořádal s vlastními chybnými postoji k plánování a nadále jsem přejímal ony nesprávné názory rozvíjené již zmíněným blokem zmanipulovaných sil, sil odborníků a občanů. O blahosklonosti a velkorysosti strážců městských pořádků však svědčí minimálně dvě věci: žádný proces (se mnou) se nekonal a žádný proces (komunitní) se nekoná. V budoucnu tak nezbude než se jen soudružsky ptát: Kdo stojí za nesplněným plánem?
Jak si trefně na mou adresu poznamenala: „Pod pláštíkem vedoucího neziskové organizace se skrývá pouze maloměstský zlatokop opečovávající své ego“. V průběhu doby (a snad i touto sebekritikou) jsem, jak doufám, částečně přispěl k objasnění příčin negativního vývoje situace i svého podílu na tomto vývoji. Distancoval jsem se nyní od některých svých chybných postojů a činnosti, a přiznal, že vývoj mně přesvědčil o tom, že jsem se hluboce mýlil, a že u mne nešlo o úmysl, ale o hrubé (snad politické) chyby. Snad jednou napíšu i stať na téma: „Poučení z krizového vývoje…“
Stačí to proto, abych se směl zase počítat k té, jak ty píšeš, naší čisté českokrumlovské demokracii, milá A.K?
A na závěr o něco vážněji pro případné čtenáře: Nesrovnávám ani náhodou normalizaci a současnost. Jen mám někdy neodbytný pocit, že duch/pozůstatky normalizačního myšlení či atmosféry není na hony vzdálen všem ve (na) městě - až příliš často slýcháváme o strachu zaměstnanců MěÚ a podobných věcech, jako že se bojí vyslovit svůj názor atd., jak nejen zde mnohokrát zaznělo. Přidávám se proto k příspěvku A. Prince. Panuje-li tu strach z mocných (nota bene při výročí dvaceti let pádu bolševika), pak by měla být tato věc řešena, zabývat by se tím však měli jak novináři, tak i radní a samotní zaměstanci úřadu.
|
|