Téma: |
Re: Volby |
Autor: |
Z.Duspiva - pro informaci převzato z dnešního textu Národní strany |
Datum: |
11:24 02.09.2004 |
Na téma: |
Politika |
Text: |
Snídaně s plukovníkem Horalem
autor: Milan Soukup
Prvého září se na prodloužené snídani v hotelu DUO sešli zástupci Národní strany, první místopředseda Dušan Kučera a hl.vyjednavač Milan Soukup, s válečnými veterány a velkými vlastenci, plukovníkem Horalem, generálem Hartmanem a dalšími. Jednání se protáhlo na několik hodin a jeho dílčí výsledky vám přinášíme níže.
Jak patrno z našeho předcházejícího prohlášení, byl plukovník Horal v jednání s NS o možné kandidatuře do Senátu ČR. NS již před několika měsíci podpořila aktivity tohoto válečného veterána ve věci umístění busty prezidenta Beneše v atriu jeho českokrumlovského hotelu. Vzhledem k názorové blízkosti všech zainteresovaných, došlo k projednávání vzájemné spolupráce, ze které se vyprofilovala nabídka na senátní kandidátku. Jen velmi vysoké pracovní vytížení podnikajícího J.Horala zabránilo v podání kandidátky. I přesto se účastníci dnešního jednání dohodli na dalším společném postupu v některých aktivitách, postupu, který by mohl znatelně znásobit sílu a šance českých národovců ve volbách parlamentních v roce 2006. Plukovník Horal poté vyjádřil svoji osobní podporu politice Národní strany a Dušanu Kučerovi v jeho kandidatuře do Senátu ČR za šestnáctý obvod.
Pevně věříme, že se naši váleční veteráni budou aktivovat na české politické scéně, že využijí svých zkušeností, odvahy a možností k novodobé ochraně národních zájmů suverénní a svézákonné České republiky.
V nejbližších dnech vás budeme informovat o prvních společných krocích.
--------------
Aktuálně z Politické rady NS
Obrana cti a slávy národní, je nejvyšším příkazem a službou
autor: Politická rada NS
Vše co činíme, by mělo být směrováno k nejvyššímu zájmu všech členů národa, současných, minulých i budoucích. Ku prospěchu vlasti. Tak, jako se v úzkém kruhu snažíme o totéž pro svoji rodinu, je nutné v širších pohledech totožně myslet na vlast. Ba co více, vztah k vlasti nutně musí být vyšší citu přirozené lásky lidské.
Zapomene-li stát, jeho vládcové a vůdcové na rodinu, na její hodnotu, tužby a práva, zapomene rodina na vlast. Nastane bezpráví a anarchie.
Je to láska k vlasti, která prostupuje bytostí se stejnou měrou a silou, jako láska muže k ženě a naopak. A není jiného citu, který by byl tak hluboký, který by přiváděl k odpovědnosti nejvyšší, ale též k obětem nejvyšším. Láska k vlasti musí být nadřazena všemu. Láska k vlasti je oprávněnou pýchou, spravedlivou národní pýchou. Ano, je i vášní. Silnou a leckdy divokou, je ale vášní z nejkrásnějších, vášní co zveličuje v dobrém slova smyslu, strhuje k obdivu předků a jejich činů. Láska k vlasti je povinností těch, kteří nejsou jazykově a národně lhostejní.
Lásku k vlasti, která je vědomím životně osudového připoutání k zemi, ze které pocházíme my i naši předkové, doprovází, jako city nerozlučné, láska k minulosti a k dějinám, s jejím vědomím kmenové, politické a státoprávní souvislosti, s jejím nacionálním romantismem, a láska k jazyku, která symbolizuje vědomí souvislostí kulturních.
Spolu pak tyto tvoří ucelený, plný vztah, který definujeme jako vlastenectví a ti z nás, kteří si uvědomují sounáležitost s národním celkem, sounáležitost vedoucí k dennodennímu obětování maxima pro tento celek, a uvědomují si zároveň úkol a povinnost této společné příslušnosti, ti dosahují vysokého názorového stupně národního vědomí – národovectví. Národovectví pak, zůstaneme-li u definicí, je přirozená touha po krevní, jazykové, zvykové, myšlenkové a politicko-právní neporušenosti vlasti a národa této vlasti. Národovectví, chcete-li nacionalismus, chce vědomě vést a působit, chce obepínat jednou myšlenkou a jednou ideou.
Obrana cti a slávy národní, je tedy nejvyšším příkazem a službou, je smyslem našeho bytí, našich činů a našich snů. A právě v těchto dnech, kdy vše, za co naši dědové a otcové pokládali životy, přenecháváme k pustošení cizákům, kteří tak jako mnohokráte předtím přišli aby zužitkovali bez ohledů, aby potupili a ponížili náš národ, je nutné si připomínat nejen ona vzácná slova, ale především náplň těchto slov a beze strachu, často sami a proti všem se přiznávat k jejich zastupování na půdě dnešního politického kolbiště.
Nemocná je naše společnost, považuje-li vlastenectví a národovectví za přežitek, či dokonce cosi škodlivého. A jako nemocná zemře, nebude-li léčena. Hodnotový tradicionalismus a státoprávní integrální nacionalismus Národní strany je léčivou šancí. Je šancí na svobodnou budoucnost našich dětí v jejich vlasti.
|
|