Téma: |
Re: Komunismus umřel? |
Autor: |
L.F |
Datum: |
14:17 30.11.2004 |
Na téma: |
Zpravodaj |
Text: |
Tento příspěvek je komentářem na článek "Patnáct let od pádu komunismu a naše přítomnost", který byl uveřejněn na serveru www.zpravodaj.krumlov.cz a jehož plné znění najdete zde.
|
Pokusím se také připojit do diskuse a pokud to vůbec někoho bude zajímat, tak se podělím i o své životní zkušenosti.
Byl jsem také členem KSČ. Stalo se tak během základní vojenské služby v roce 1982. Podlehl jsem nátlaku proto, že to v mé jednotce bylo normální, proto že jsem neznal jinou variantu a hlavně proto, že to pro mne bylo výhodné. Dostal jsem se téměř každé tři měsíce na opušták k rodině. Byl jsem tehdy již ženatý a měl tříroční dceru.
Podlehnout nátlaku vojenských politruků bylo velmi jednoduché a svým způsobem i pohodlné.
Horší to bylo po návratu do civilu, neboť mi to mnoho mých kamarádů s kterými jsme ještě během studií měli velké problémy s normalizačním režimem , mělo za zlé.
Funkce v KSČ jsem neměl, jen jsem jako člen SSM organizoval hudební zábavy a různé zájezdy.Vystoupil jsem až v listopadu 89. Nikomu jsem nikdy z pozice člena KSČ neublížil.
Přezto na svých bedrech nesu také svou vinu za podíl na režimu a musím se s tou vinou srovnat.
Myslím také, že mohu s nadhledem posoudit co se nyní v naší republice děje. Jsem přesvědčen ,že 75 % bývalých členů strany ne- věřilo ve správnost čistě komunistické ideologie. Měli zkreslené představy o jakémsi socialistickém státě s dobře, byť centrálně řízenou ekonomikou a sociálními jistotami. Přesvědčovali je o tom přednášky, semináře, tisk , zpravodajství , nadřízení, zkrátka všichni.
Až někdy kolem roku 1987 bylo asi většině jasné, že centrální ani jiná hospodářská politika nevede k rozvoji a naopak se pomalu, ale jistě hroutí. A s ní v závěsu se budou hroutit také ty pseudosociální jistoty .Mnoha členům se otevřeli oči a každý to řešil po svém. Většina asi přestala věřit a být jak se říkalo aktivní, někteří opouštěli svá zaměstnání a šli drobně podnikat a byli i takoví , kteří vystoupili ze strany. Veliká část vystoupila až v listopadu 1989. Mluvím o lidech kteří většinou nezažili porevoluční čistky, zakládání družstev, procesy se zrádci a aktivně ani rok 1968. Prostě neměli své zkušenosti se zrůdností režimu ani někoho blízkého třeba v rodině kdo by jim pravdu řekl.
A nyní se dostávám k tématu a jádru pudla.
Ti kteří zůstali členy strany a nepochopili, nerespektují historický vývoj a neuznávají tu morální porážku jsou skutečně nebezpeční.
Nedávno jsem viděl v televizi jakýsi pořad o mladých komunistech. Ve velmi útlém věku již nyní pod záštitou Marxe , Englse a Lenina plánují jak změnit svět k lepšímu. Oživují myšlenky diktatury proletariátu a připravují se jak v zákonodárných sborech zakrátko vymění své starší kolegy. Bez vlastních životních zkušeností se poddávají líbivým myšlenkám o fungujícím socialismu plným sociálních jistot.
Tak že kdo vlastně na krajně levicové scéně /ale né jenom na ní/stojí? Jsou to ti kteří nepochopili a neuznali tu ohromnou chybu která uvedla naší zemi spolu s další půlkou Evropy do tmy a hospodářsky ji vrhla o třicet let, morálně pak o sto let zpět. A za nimi záloha nových, ambiciozních , nezkušených a ve své nevědomosti až nebezpečných mladých lidí, čekajících na kamžik až ta jejich strana ty volby skutečně vyhraje a pozvedne je jako svou zálohu do důležitých vládních a úřednických míst.
Další, kteří se pak věrně poženou v davu jsou součastní neúspěšní. Od lidí neschopných se realizovat v jistě složitějších procesech provázejících dnešní dobu až po chronické nemakačenky z řad některých národnostních skupin. Za určitých podmínek se k nim pak připojí i příslušníci anarchistických či jiných extrémních skupin a hnutí.
A protože těch kteří jsou současné špičky KSČM by nebylo dost, museli by šáhnout do řad svých věrných. Následek si každý umí představit.Francois Villon v jedné své baladě praví: ,,chudoba z lidí vlky činí a vlky z lesů žene hlad"
Proto tvrdím ! Není pravda že komunismus nehrozí. Že strana je jiná, že nepřipustí opětovné znárodňování a nezavře hranice. Že principy cenzury a policejního státu již nehrozí. Komunismus je nebezpečnější než býval ve svých posledních deseti letech vlády.
Závěrem se omlouvám té hrstce slušných leč slepých komunistů kteří stranu doposud hájí a nebyli schopni si ve svých duších vytvořit objektivní hodnocení minulosti.
Libor Frýba
|
|